Další etapa LysaCUPu byla ve znamení speciální etapy z Ostravice od železničního přejezdu. Ta specialita spočívá v tom, že kdo má zájem může po prvním vyběhnutí na Lysou pokračovat dolů k hotelu P. Bezruč a odtud přes Veličky absolvovat další stoupání na vrchol Lysé hory, celá tato záležitost měří okolo 16 km a celkové převýšení činí 1 500 m. Vzhledem k vývoji letošní zimy, jsem v týdnu před etapou hodně uvažoval, jestli budu celé 3v1 absolvovat, protože bez sněhu to pro mě jaksi není ono. Nakonec jsem se tedy do 3v1 přihlásil a doufal, že terén nebude tak hrozný.
Na Ostravici opět parkujeme u trafa, abychom to při zpáteční cestě měli blíže. Panuje celkem příjemné počasí, je dost teplo, tak to s oblékáním nepřeháním. Dneska si s sebou výjimečně beru i hůlky, protože na 3v1 se určitě budou hodit. Sbíháme dolů na start, kde už je opět spousta natěšených závodníků. Stavím se, jak je teď poslední dobou obvyklé ke konci startovního pole a čekám, až se dáme do pohybu. Nelze si nevšimnout, jak se v průběhu let posunul start etapy, zatímco se kdysi začínalo ihned za kolejemi, tak dneska stojíme už téměř na mostě, ještě pár let a budeme startovat přímo od trafa :-). Ještě proběhnou nezbytné formality a potom už je odstartováno.
Na Ostravici opět parkujeme u trafa, abychom to při zpáteční cestě měli blíže. Panuje celkem příjemné počasí, je dost teplo, tak to s oblékáním nepřeháním. Dneska si s sebou výjimečně beru i hůlky, protože na 3v1 se určitě budou hodit. Sbíháme dolů na start, kde už je opět spousta natěšených závodníků. Stavím se, jak je teď poslední dobou obvyklé ke konci startovního pole a čekám, až se dáme do pohybu. Nelze si nevšimnout, jak se v průběhu let posunul start etapy, zatímco se kdysi začínalo ihned za kolejemi, tak dneska stojíme už téměř na mostě, ještě pár let a budeme startovat přímo od trafa :-). Ještě proběhnou nezbytné formality a potom už je odstartováno.
Vzhledem k mým předchozím výkonům dnes nemám nějaká přílišná očekávání a celkem v poklidu se rozbíhávám, nemám chuť nějak příliš závodit, spíš si to jenom v poklidu užít. Nikam se neženu, hůlky si nesu pěkně v ruce a čekám až na ně přijde řada. Hůlky zapojuji ještě na asfaltu pod Butořankou, protože mi to nějak nejde a čekám, že s nimi se to aspoň trochu zlepší. Je pravda, že trochu zrychlím, ale není to žádná hitparáda a spíše se stále trápím. Snažím se držet stejné tempo s těmi, co běží kolem mě, což se mi i daří, takže mě aspoň nikdo nepředbíhá a psychika tolik netrpí. Louku nad Butořankou ještě běžím, ale jakmile přetneme cestu, tak přecházím do chůze, opravdu to dneska nějak nejde. Trochu si odpočinu a začínám chůzí střídat s během, tak se dostanu až na Lukšinec, průběžný čas je celkem o ničem, odhaduji, že na vrcholu budu s časem něco přes hodinu.
Od Lukšince to je stále ve stejné režii, chvíli běh, chvíli chůze, startovní pole už je celkem natažené, tak už se to tolik nemele. V lese se opět trochu začíná měnit povrch, ale nedělá mi to žádné potíže a konstantním tempem pokračuji dále. Dostávám se na Větry, vůbec mi to nejde, trápím se, nedokážu si představit, jak budu vypadat, když tu půjdu podruhé. Zezadu se na mě dotahuje pár závodníků, nechci se nechat předběhnout, tak se zmáčknu a snažím se zrychlit, to se mi celkem daří a až do vrcholu si hlídám svoji pozici. První výstup mám za sebou v čase 1:01:22, čili přesně podle odhadu na Lukšinci, nezdržuji se a hned mizím na severní sjezdovku a spouštím se dolů.
Povrch není úplně hrozný, měl jsem strach, že to bude samý led, ale celkem v pohodě se dá seběhnout dolů. Sjezdovku mám za sebou a teď přichází mírnější pasáž k Malchoru a následně pohodově lesem, u pramene púředbíhám Martina Ryzího, který se tady zastavuje a doplňuje si vodu, já se nezastavuji, napiju se až dole na občerstvovačce. Seběh ubíhá celkem v pohodě,ani se to neuvědomuji, ale už jsem u hangu k Bezručovi, tady se nás sbíhá trochu více, tak musím akceptovat tempo ostatních, předbíhat nechci, protože terén k tomu není zrovna moc přívětivý. Hang celkem bez problémů absolvuji a trochu se mi zvedá nálada, protože kousek před sebou vidím Fida. Jestli ho chci porazit, tak ho musím předběhnout tady a ještě než se dostaneme ke druhému stoupání, tak si udělat co největší náskok, protože v kopci si na něho nevěřím. Jdu tedy před něho a na asfaltu k občerstvovačce volím celkem rychlé tempo, u občerstvovačky se moc nezdržuji, napiju se čaje, hodím do sebe kousek čokolády a hned běžím dál.
Po asfaltu ke Korýtku to jde v pohodě, ale jakmile u Korýtka začíná stoupání začíná problém. Nejsem schopný běžet, tak přecházím do chůze, ještě že mám s sebou ty hůlky, protože bez nich si to nedokážu představit. Jsem u Veličků, mám toho celkem dost a při představě, že mě čeká pořádná stojka se mi děšlá špatně. Každopádně se s ní musím poprat, tady nastává to správné trápení, nejde mi to, ozývá se žízeň a hlad, asi je něco špatně. Tady mě přebíhá už zmiňovaný Martin Ryzí, což mi taky nepřidává. Paradoxně mi u toho zrovna do uší hrají Kabáti svou pecku, ve které zpívají o pravdě, která je pořád stejně ryzí. Alespoň tady toto mě trochu při mém trápení pobaví. Aby toho nebylo málo, tak mě za chvíli předbíhá i Fido a mi je jasné, že ho dneska opět nepředběhnu, protože jeho tempo je mimo mé možnosti. Na vrstevnici ho sice ještě trochu stahuji, ale následně v lese a potom ve stojce mi na dobro utíká. Přede mnou je cesta k Lukšinci, na které se trochu mobilizuji, vypadá to, že krize je zažehnána a tak se snažím ze sebe zase něco vymáčknout.
Od Lukšince to je po stejné trase, kterou už jsem dneska šel, tempo není jako při prvním výstupu, ale zase to není úplně tak hrozné, protože ještě dokážu předběhnout dva závodníky, pak už si víceméně běžím sólo, mám toho celkem dost a chci už být v cíli, ještě překonat Větry, poslední zatáčky v lese a už jsem nahoře. Vlaďka s Luďou se pomalu přesunují ke Kameňáku, tak se u nich zastavuji a v čase 2:34:34 ukončuji dnešní trápení. V Kameňáku do sebe hodím dvě malinovky, které mě jakžtakž postaví na nohy a dodají energii na cestu zpět k autu.
Od Lukšince to je stále ve stejné režii, chvíli běh, chvíli chůze, startovní pole už je celkem natažené, tak už se to tolik nemele. V lese se opět trochu začíná měnit povrch, ale nedělá mi to žádné potíže a konstantním tempem pokračuji dále. Dostávám se na Větry, vůbec mi to nejde, trápím se, nedokážu si představit, jak budu vypadat, když tu půjdu podruhé. Zezadu se na mě dotahuje pár závodníků, nechci se nechat předběhnout, tak se zmáčknu a snažím se zrychlit, to se mi celkem daří a až do vrcholu si hlídám svoji pozici. První výstup mám za sebou v čase 1:01:22, čili přesně podle odhadu na Lukšinci, nezdržuji se a hned mizím na severní sjezdovku a spouštím se dolů.
Povrch není úplně hrozný, měl jsem strach, že to bude samý led, ale celkem v pohodě se dá seběhnout dolů. Sjezdovku mám za sebou a teď přichází mírnější pasáž k Malchoru a následně pohodově lesem, u pramene púředbíhám Martina Ryzího, který se tady zastavuje a doplňuje si vodu, já se nezastavuji, napiju se až dole na občerstvovačce. Seběh ubíhá celkem v pohodě,ani se to neuvědomuji, ale už jsem u hangu k Bezručovi, tady se nás sbíhá trochu více, tak musím akceptovat tempo ostatních, předbíhat nechci, protože terén k tomu není zrovna moc přívětivý. Hang celkem bez problémů absolvuji a trochu se mi zvedá nálada, protože kousek před sebou vidím Fida. Jestli ho chci porazit, tak ho musím předběhnout tady a ještě než se dostaneme ke druhému stoupání, tak si udělat co největší náskok, protože v kopci si na něho nevěřím. Jdu tedy před něho a na asfaltu k občerstvovačce volím celkem rychlé tempo, u občerstvovačky se moc nezdržuji, napiju se čaje, hodím do sebe kousek čokolády a hned běžím dál.
 |
| Pod Lukšincem zdroj: jindrich1950.rajce.net |
Od Lukšince to je po stejné trase, kterou už jsem dneska šel, tempo není jako při prvním výstupu, ale zase to není úplně tak hrozné, protože ještě dokážu předběhnout dva závodníky, pak už si víceméně běžím sólo, mám toho celkem dost a chci už být v cíli, ještě překonat Větry, poslední zatáčky v lese a už jsem nahoře. Vlaďka s Luďou se pomalu přesunují ke Kameňáku, tak se u nich zastavuji a v čase 2:34:34 ukončuji dnešní trápení. V Kameňáku do sebe hodím dvě malinovky, které mě jakžtakž postaví na nohy a dodají energii na cestu zpět k autu.
 |
| Ještě kousek do cíle zdroj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net |
Žádné komentáře:
Okomentovat