LysaCUP - 100x a dost?

Je pravda, že poslední dobou jsem na blog z vysoka kašlal. Ne, že bych se snad neúčastnil nějakých těch závodů atd., ale spíše nějak nebyla chuť psát o svých zážitcích a pocitech. Každopádně ale v neděli 13. 12. 2015 nastala historická událost, která si určitě nějaký ten článeček zaslouží. Jak je jasné z nadpisu, tak právě ten den jsem se účastnil své sté etapy LysaCUPu. Když se to jenom napíše, tak to nevypadá jako něco extra, ale když si člověk uvědomí, že etap je ročně maximálně 17, tak jednoduchými počty dojde k závěru, že absolvovat 100 etap rychleji něž za 6 let prostě nejde. A 6 let běhat každý víkend od listopadu do února na jeden kopec, bez ohledu na počasí už zní trochu jinak. Zkusím se tedy v rychlosti trochu poohlédnout za těmi 6 lety a poodhalit pomyslnou roušku tajemství, která se skrývá pod tím prostým pojmem - LysaCUP.

30.5. Valašský hrb

Ani letos jsem si nenechal ujít krásný závod na Hornovsacké magistrále - Valašský hrb. Oproti loňskému ročníku se udála řada změn, mezi nejpodstatnější určitě patřila změna centra závodu, které se přesunulo z Vsackého Cábu k horskému hotelu Čarták na Soláni. Letos se rozrostl i výběr variant délky jednotlivých tras, ale já zůstávám věrný tradici a chci absolvovat tu nejdelší. Což znamená nějakých 55 km s celkem přívětivým převýšením okolo 1900 m. Na trati by mě mělo čekat celkem 9 občerstvovaček, což je naprostý luxus, ale přece jenom si s sebou beru batoh, kdybych měl větší žízeň nebo hlad. Počasí hned od rána ukazovalo svou přívětivou tvář, takže bylo jasné, že dneska zimou určitě trpět nebudeme. Na startovní čáře se nás sešlo celkem dost, odhadem kolem 200 závodníků. 

25.4. Porubajk MTB maraton

Jako každoročně, tak i letos jsem se postavil na start dlouhé trasy Porubajku. Pokud jsem vždycky před startem tvrdil, že mám minimální nájezd kilometrů, tak letos to určitě byla pravda. Protože dlouhou dobu panovalo zimní počasí, tak jsem tomu najíždění moc nedal. I z tohoto důvodu nešlo očekávat žádné výrazné výsledky a tak jsem k celému závodu přistupoval poněkud ležérně. Plán byl naprosto jednoduchý, nikam se příliš nehnat a spíš si to jenom pořádně užít. Číslo jsem si vyzvedl den předem, takže v sobotu jsem nemusel nikam spěchat. Počasí opět nezklamalo a ukázalo tu pravou jarní tvář. Příjemná teplota a jasno byl první předpoklad toto, že bych si to opravdu mohl užít. Další věc, která mi hrála do karet byla ta, že se Pavel letos rozhodl jet krátkou trasu, takže jsem se nemusel stresovat, že by mě nedejbože předjel.

10.-11.4. Horská výzva Jeseníky

Začátek dubna je už tradičně věnován startu série závodů Horská výzva. Nejinak tomu bylo i letos a tak jsem se po třetí za sebou postavil na start závodu v Jeseníkách. Dalo by se říct, že už se jedná o jistou rutinu, ale v tomto ročníku byla spousta věcí jinak. Každoročně jsme se s Ondrou přihlašovali hned po spuštění registrace, ovšem když jsme zjistili, že se startovné opět o nějakou tu korunu navýšilo, rozhodli jsme se, že to necháme osudu a pokusíme se registraci koupit až těsně před startem. O účast v závodě jsme až tak úplně nestáli a tak i kdyby se náhodou stalo, že bychom registraci nekoupili, tak by nás to nějak extra nemrzelo. Zhruba týden před startem se začaly objevovat nabídky prodeje a tak jsme jednu využili. Domluva byla bezproblémová, všechno vyšlo na jedničku a druhý den jsme měli všechno zařízené. Trochu mě rozhodilo, že někdy v úterý (tzn. 3 dny před startem) mi Ondra sděluje, že měl teplotku a že neví, jestli vůbec bude schopný závod absolvovat. Zatím jsem to moc neřešil, ale když jsem se ve čtvrtek dozvěděl, že se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, tak mě trochu polilo horko. Následovala rychloakce shánění náhradního parťáka, rozhodil jsem sítě na všechny strany, něco vypadalo slibně, ale zatím nic jistého. Vyřešilo se to až v pátek kolem oběda, kdy jsem se domluvil s Dušanem, se kterým jsem vloni absolvoval značnou část Jesenické 100. Dilema parťáka tedy bylo vyřešeno, následoval ovšem další oříšek v podobě shánění dopravy. Po dalším kolečku sms a telefonátů se díky Kurrimu vyřešilo i toto a tak jsem se relativně s klidnou hlavou mohl začít chystat. Teď už šlo všechno jako na drátkách, dokonce jsem se stihl i na chvíli prospat. Přesně podle domluvy krátce před sedmou nasedám s Kurrim do auta, seznamuji se s Martinem, ještě vyzvedáváme jeho parťačku a potom už vyrážíme směr Kouty nad Desnou.

22.2. LysaCUP 2015 #16 - Ostravice - hráz přehrady Šance

Je to k nevíře, ale letošní ročník LysaCUPu se nezadržitelně blíží ke svému konci. Předposlední etapa se běžela v neděli 22.2. z Ostravice, konkrétně od hráze přehrady Šance. Na poslední cestu touto trasou nemám moc příjemné vzpomínky, každopádně dneska hromady sněhu a s tím spojené prošlapávání určitě nehrozí. Počasí je příjemné, polojasno, celkem teplo a bezvětří, vypadá to na příjemnou etapu. během rozběhání zjišťuji, že v lese je úzká vyšlapaná cestička a to znamená, že hned ze startu se po asfaltu bude bojovat o co nejlepší pozici. To mě až tak nerozhází, s tím jsem celkem počítal, ale co je daleko nepříjemnější, je to, že ve stehnech pociťuji nezvyklou bolest. Asi jsem to v pátek s proběhnutím trochu přehnal a nohy se nějak nestihly dít do kupy. No uvidíme, snad se to nějak rozběhne.

14.2. LysaCUP 2015 #15 - Ostravice - hřiště

Po minulé etapě z Visalájí, kdy nám počasí příliš nepřálo, to v sobotu 14.2. vypadalo o dost lépe. Byla před námi 15. etapa LysaCUPu z Ostravice - hřiště a slunečné počasí slibovalo krásný zážitek. Kdyby nebylo celkem velkého větru, tak by to bylo úplně 100%, ale to bychom asi chtěli hodně. Původní plán vyjet autem k transformátoru vzal díky namrzlé cestě za své a tak jsme auto nakonec nechali v Ostravici u nádraží. Pořád je lepší se vracet sem, než až na hřiště. Panuje opravdu nádherné počasí, takže se ani moc neoblékám, kdyby nebylo toho větru, tak bych snad běžel jenom v tričku. Cesta na start slouží na pohodové rozběhání a aby toho nebylo málo, tak se vydám ještě kousek směrem po trati. Neběžím ovšem nějak daleko a za chvíli se vracím, protože čas startu se neúprosně blíží.

8.2. LysaCUP 2015 #14 - Visalaje

Další etapa LysaCUPu se běžela v neděli 8.2. a startovala na tom nejvzdálenějším místě - Visalájích. V sobotu panovalo krásné, slunečné počasí, které ale bohužel nevydrželo a tak bylo jasné, že nás nečeká nic lehkého. Když člověk v zimě jede na Visaláje, tak je to vždycky taková loterie, jestli vůbec dojede. Cesty nebyly ve 100% stavu, neustávající sněžení a míjení aut zaparkovaných v příkopě k tomu taky nepřidá, takže jsem byl hodně rád, že jsem tuto adrenalinovou část v pořádku přežil a v pořádku dojel až na parkoviště. Předpokládal jsem, že adrenalin se už dneska moc nevyplaví, ale to jsem se šeredně mýlil...

31.1. LysaCUP 2015 #13 - Ostravice, žel. přejezd - 3v1

Poslední lednovou sobotu pokračoval LysaCUP v Ostravici, konkrétně do železničního přejezdu. Na programu dne byla nejenom klasická etapa, ale taky vložená speciální etapa 3v1, při které si někteří borci Lysou horu vyběhnou ještě jednou. Na rozdíl od loňského roku jsem nad svou účastí v 3v1 ani chvíli neuvažoval, protože sněhové podmínky jsou diametrálně odlišné než vloni. Aby toho nebylo málo, tak den před startem napadl nový sníh, takže to slibovalo krásnou, ale těžkou etapu. S novým sněhem byla spojena i obava, jestli dokážeme s autem vyjet až k trafu, ale naštěstí se nám to podařilo. Ještě před tím jsme si dole na startu zakoupili nové apartní LC čepice, se kterými jsme ihned začali dělat parádu. Počasí panuje relativně příjemné, sice je trochu chladno, ale to při běhu určitě nebude žádná překážka. Máme čas tak akorát na seběhnutí dolů na start, tak se nezdržujeme a jdeme na to.

25.1. LysaCUP 2015 #12 - Malenovice, hotel Petr Bezruč - night

Dvanáctá etapa LysaCUPu 2015 startovala v hodně netradičním čase a to v neděli v 17:00 hodin. Toto rozhodnutí mělo svůj prozaický důvod a to ten, že v tomto víkendu se na Lysé hoře běžel závod LH24. A právě proto, aby se LysaCUP s tímto závodem nekryl, tak byl start zvolen tak, jak byl zvolen. Určitě to mělo vliv na počet startujících, ale na druhou stranu ten, kdo se chtěl zúčastnit obou závodů to měl vyřešené. V plánu byla etapa se startem od Rajské boudy, kolem korýtka k hotelu Petr Bezruč, hangem nahoru a potom už klasicky až na vrchol. Tuto etapu moc nemusím, aspoň tedy to úvodní proběhnutí, jakmile člověk překoná hang, tak už to celkem jde. Dneska žádné velké plány nemám, v pohodě se chci dostat pod hang a pak se uvidí. Co je pozitivní, tak už to konečně vypadá jako v zimě, takže celou etapu poběžíme pěkně ve sněhu.

17.1. LysaCUP 2015 #11 - Ostravice - Mazák

Další sobota a s ní i další etapa LysaCUPu, v této sezóně už jedenáctá, tentokrát se startem z Ostravice - Mazáku. Počasí než zimu připomíná spíše jaro, je hodně nad nulou, dole po sněhu ani památka. Jistou nepříjemností je celkem velký vítr, uvidíme jak to bude vypadat na trati. Dneska to vidím na hodně velkou alchymii, co se týče obutí dole sucho, uprostřed určitě bude nějaký ten led a nahoře sníh. Nicméně u mě jo volba obuvi jasná, mám jenom jedny boty bez hrotů, nesmeky nemám, tak není co vymýšlet. Musím si vystačit s tím, co je. Ohledně oblečení taky dlouho uvažuji, nakonec ale sundávám jednu vrstvu, protože je dneska opravdu dost teplo. Rozběhání příliš neřeším, rozběhnu se po startu na dlouhém asfaltovém úseku.

10.1. LysaCUP 2015 #10 - Ostravice - Šance

Sobota 10. ledna patřila první LysaCUPovské etapě v novém roce. Na pořadu byla etapa od přehrady Šance, která patří k těm obtížnějším. Aby toho nebylo málo, tak svou roli hrálo i počasí. Po hodně dlouhé době jsem při LysaCUPu zažil počasí, že by psa nevyhnal. Sice nebylo zima, ale hustý déšť a silný vítr to bohatě nahradili. Už samotný příjezd na místo startu byl velice zajímavý, protože cestu k hrázi v jednom místě pokrývala souvislá vrstva ledu. My jsme jej ještě dokázali překonat, ale ostatní už takové štěstí neměli a museli své auta odstavit pár set metrů od startu. Počasí je opravdu nechutné, dlouhou dobu sedíme v autě, ale potom přece jenom vylezeme a jdeme prozkoumat nástrahy prvních metrů dnešní trasy. Asfaltový úvod bude zajímavý, protože je na něm dost ledu, ale s trochou opatrnosti se po něm bude dát běžet a jakmile se dostaneme do lesa, tak tam už na nás bude čekat mokrý sníh. Po této prohlídce, která zabrala tak 10 - 15 minut jsem totálně promočený až na kost. Nedá se nic dělat, dneska to asi fakt bude stát za to. Doladíme poslední detaily a už se jdeme postavit na start. Už od pohledu je tu dneska méně lidí než obvykle, počasí určitě udělalo své. Není na co čekat a už se startuje.

31.12. LysaCUP 2015 #9 - Ostravice - hřiště

Poslední den v roce znamená u LysaCUPu jenom jedno jediné. Etapa z hřiště v Ostravici, při které stále více závodníků běží v nějaké té masce. Mi se maska stále vyhýbala, ale letos jsem se rozhodl, že konečně v nějakém tom převleku poběžím. Inspiraci jsem kdysi viděl v televizi a k realizaci už to nebyl takový problém. Co ovšem bylo horší, tak etapa startovala už v devět hodin. Ráno jsem končil v práci, takže přesun na Ostravici byl trochu hektičtější, auto jsme chtěli nechat u trafa, ať to potom máme blíž. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dokázali urvat jedno z posledních volných míst. Přijet o trochu později, tak opravdu nevím, kde bychom zaparkovali. Následuje rychlé převlečení a odhalení mé masky, některým stačilo vidět jenom jednu část a hned věděli, o co se jedná, že, Pavle? :) Další věc, co mě trochu trápí, tak je teplota okolí, protože je celkem chladno a s takovou teplotou jsem při přípravě masky nepočítal. Budu muset pořádně rubat, ať se trochu zahřeji. Ovšem tuto nepříjemnost kompenzuje to, že svítí sluníčko a kolem je dost sněhu, takže po více než roce můžu vytáhnout i nové boty, které jsem na kamenech nechtěl ničit.