pondělí 13. dubna 2015

10.-11.4. Horská výzva Jeseníky

Začátek dubna je už tradičně věnován startu série závodů Horská výzva. Nejinak tomu bylo i letos a tak jsem se po třetí za sebou postavil na start závodu v Jeseníkách. Dalo by se říct, že už se jedná o jistou rutinu, ale v tomto ročníku byla spousta věcí jinak. Každoročně jsme se s Ondrou přihlašovali hned po spuštění registrace, ovšem když jsme zjistili, že se startovné opět o nějakou tu korunu navýšilo, rozhodli jsme se, že to necháme osudu a pokusíme se registraci koupit až těsně před startem. O účast v závodě jsme až tak úplně nestáli a tak i kdyby se náhodou stalo, že bychom registraci nekoupili, tak by nás to nějak extra nemrzelo. Zhruba týden před startem se začaly objevovat nabídky prodeje a tak jsme jednu využili. Domluva byla bezproblémová, všechno vyšlo na jedničku a druhý den jsme měli všechno zařízené. Trochu mě rozhodilo, že někdy v úterý (tzn. 3 dny před startem) mi Ondra sděluje, že měl teplotku a že neví, jestli vůbec bude schopný závod absolvovat. Zatím jsem to moc neřešil, ale když jsem se ve čtvrtek dozvěděl, že se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, tak mě trochu polilo horko. Následovala rychloakce shánění náhradního parťáka, rozhodil jsem sítě na všechny strany, něco vypadalo slibně, ale zatím nic jistého. Vyřešilo se to až v pátek kolem oběda, kdy jsem se domluvil s Dušanem, se kterým jsem vloni absolvoval značnou část Jesenické 100. Dilema parťáka tedy bylo vyřešeno, následoval ovšem další oříšek v podobě shánění dopravy. Po dalším kolečku sms a telefonátů se díky Kurrimu vyřešilo i toto a tak jsem se relativně s klidnou hlavou mohl začít chystat. Teď už šlo všechno jako na drátkách, dokonce jsem se stihl i na chvíli prospat. Přesně podle domluvy krátce před sedmou nasedám s Kurrim do auta, seznamuji se s Martinem, ještě vyzvedáváme jeho parťačku a potom už vyrážíme směr Kouty nad Desnou.