Jako každoročně, tak i letos jsem se postavil na start dlouhé trasy Porubajku. Pokud jsem vždycky před startem tvrdil, že mám minimální nájezd kilometrů, tak letos to určitě byla pravda. Protože dlouhou dobu panovalo zimní počasí, tak jsem tomu najíždění moc nedal. I z tohoto důvodu nešlo očekávat žádné výrazné výsledky a tak jsem k celému závodu přistupoval poněkud ležérně. Plán byl naprosto jednoduchý, nikam se příliš nehnat a spíš si to jenom pořádně užít. Číslo jsem si vyzvedl den předem, takže v sobotu jsem nemusel nikam spěchat. Počasí opět nezklamalo a ukázalo tu pravou jarní tvář. Příjemná teplota a jasno byl první předpoklad toto, že bych si to opravdu mohl užít. Další věc, která mi hrála do karet byla ta, že se Pavel letos rozhodl jet krátkou trasu, takže jsem se nemusel stresovat, že by mě nedejbože předjel.
