8.2. LysaCUP 2014 #15 - Ostravice - hřiště

Letošní LysaCUP se nezadržitelně blíží ke svému finiši, v sobotu 8.2. byla na programu už 15. etapa, která se běžela z Ostravice - hřiště. Naposledy se běžela na silvestra a tenkrát jsem se po téměř měsíčním výpadku hodně trápil, tak jsem byl zvědavý, jaké to bude dnes. Na Ostravici přijíždíme s velkým časovým předstihem, auto necháváme klasicky u transformátoru, ať to máme při cestě z vrcholu blíž. Panuje velmi teplé, téměř jarní počasí, takže opět volím minimalistické oblečení. Cestou na start si ještě odskočíme ulevit střevům na Sepetnou, kde mimo jiné následuje humorná Fidova vložka, který si usmyslel, že vyzkouší některé prvky místního dětského hřiště. Cesta ke startu už probíhá bez jakýchkoliv mimořádností, u mostu už je opět spousta lidí, vypadá to, že startovní pole bude o něco větší než v minulých etapách. Startu se opět ujímá Dědek Beskydský, který dnes běží svou stou etapu. Krátký proslov a už se jde na to.

Jak už je u mě poslední dobou zvykem startuji pěkně zezadu, první rovinatý kilometr není kam spěchat, je to tak akorát na pořádné rozběhnutí. Po chvíli už je tady první stoupání, tempo ostatních se snižuje a já začínám předbíhat, běží se mi hodně dobře a tak sbírám jeden skalp za druhým. Za chvíli se přiblížím na dohled Fidovi, který vypadá, že mu to dneska moc nejde. Nechci se nechat vybláznit a tak si běžím svoje, do cíle je to ještě hodně daleko a budu mít dost času Fida docvaknout. To se mi nakonec daří ještě před tím, než se dotaneme na rovinatou lesní část. Fido na můj vkus běží dost pomalu, ale nechci jít před něho a tak volím taktiku schovat se za něho a akceptovat jeho tempo. Aspoň ušetřím trochu sil. Bohužel za chvíli si Fido mé přítomnosti všimne a zařadí tam vyšší rychlostní stupeň, to je povel i pro mě a protože je to zrovna při seběhu, tak to pustím hlava nehlava, převalím se přes Fida a ostatní a v pekelném tempu se dostávám až k asfaltce. Doufám, že Fido můj nástup nezachytí a já si tak aspoň udělám malý náskok. Při stoupání ke sjezdovce na Ostré samozřejmě nastavené tempo neudržím, ale stále si myslím, že běžím celkem rychle. Bohužel to asi tak rychle nebylo, protože mě předbíhá Fido, chvíli se za ním snažím držet, ale tempo má na mě hodně vysoké, tak to vzdávám. Na psychice mě to nějak nepoznamená, tak s čistou hlavou běžím dál.

Začíná mi být neskutečné horko, jsem celý rozepnutý a stejně se potím jako ďas. Aspoň, že v lesních úsecích je to snesitelnější. Kolem Zbuja dobíhám na Albínovo náměstí, Fido je stále pár metrů přede mnou, tak bych ho možná mohl ještě dohnat. Začíná se tady taky trochu objevovat led, ale není to tak hrozné a dá se v pohodě běžet. Se stojkou si taky celkem v pohodě poradím a už jsem na mém oblíbeném rovinatém úseku. Opět zvyšuji rychlost a snažím se přiblížit Fidovi, sice ho nemám na dohled, ale je mi jasné, že nebude moc daleko. Kousek za rozcestím Pod Lukšincem potkávám Ivetu s Honzou, kteří jdou dneska pěšky a Iveta mě okamžitě hecuje, ať to rozběhnu, že Fido je kousek přede mnou. Já jsem rád, že si běžím svoje, tak se mi moc zrychlovat nechce, Iveta pořád hecuje, začíná běžet se mnou, tak přece jenom podlehnu a rychlost trochu navýším. Iveta se mnou naštěstí běží jenom kousek, tak potom opět můžu přepnout na svůj režim, protože cítím, že to na mě bylo moc rychlé. Ještě než dobíhám na Lukšinec, tak se dotahuju na Martina Kotka, mám v plánu se držet za ním, protože předpokládám, že za Lukšincem to po relativní rovině rozběhne a já se jím nechám vyvézt. Ale Martinovi to evidentně nejde, tak ho předbíhám a běžím zase sám. Úsek na Lukšincem už je celkem dost pokrytý ledem, ale s trochou šikovnosti to jde překonat, už vbíhám do lesa na starou červenou a v hlavě se mi honí klasická myšlenka, jestli dneska zvládnu celoběh nebo ne. V těchto místech se to pro mě vždycky láme, vím, že když to zvládnu tady v lese, tak potom už to nějak doběhnu až do cíle. Nechávám to na náhodě, ale protože se nemusím nějak extra překonávat, tak do chůze nepřecházím a opravdu pořád běžím. Jakmile překonávám nejprudší úseky, tak v hlavě přepínám na mód celoběh a všechno tomu podřizuji. Je pravda, že při přechodu do chůze bych byl asi rychlejší, ale celoběh je pro mě dneska prioritnější.

Před Větry zdroj: http://sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net

Takže si tak hezky pomalu ukrajuji zbývající metry do cíle a pořádně si to užívám. S přibývající výškou se povrch hodně mění, ale stále se dá běžet bez větších obtíží. Na Větrech opět trochu zrychluji, běží mi to úplně samo. Už jsem v lese, kamenité úseky překonávám bez problémů včetně nepříjemné levotočivé zatáčky. Stejně tak zatáčka u kříže je v pohodě a je přede mnou poslední stoupání, nikdo se na mě netlačí, tak se aspoň snažím doběhnout borce přede mnou. Když vbíhám na rovinu kolem Bezručovy chaty je pár kroků přede mnou, ale moc se mi do cílového sprintu nechce, nakonec se ale k němu přibližuji a na asfaltě jsem hned za ním. No tak zkusím ještě jedno místo urvat, vymáčknu ze sebe co se dá a dostávám se před něho, můj nástup neakceptuje, takže si svůj nepatrný náskok udržím a v pohodě dobíhám do cíle.

Pocity v cíli jsou super, čas hodina a deset minut je celkem dobrý, ale hlavně to byl zase celoběh, čehož si cením více. Na vrcholu je krásně, výhledy, teplo, ani se nechce jít do chaty nebo zpět dolů. Nakonec samozřejmě obligátní malinovka musí být, takže se přesunujeme do Kameňáku, chvíli si odpočineme a potom už se vydáváme na cestu zpět k autu. Příště je v plánu etapa od hráze přehrady Šance, možná napadne trochu sněhu, tak uvidíme, jak si s tím poradím.

Webové stránky závodu

Výsledky etapy zde

Statistika:
čas: 1:10:10
umístění celkově/v kategorii: 112/67
průměrné tepy: 167/min
maximální tepy: 188/min

GPS Tracklog: