První víkend v září = Beskydská sedmička, toto už platí nějaký ten rok a nejinak tomu bylo i letos. S Ondrou jsme ani chvíli neváhali, že bychom se letošního ročníku nezúčastnili, nic jsme neponechali náhodě a hned 1. ledna jsme se registrovali. Stejně jako v předcházejících ročnících i letos v kategorii hobby, což ve své podstatě nakonec bylo i jedno, protože díky finálním změnám trasy nakonec mezi kategoriemi sport a hobby nebyl výraznější rozdíl. Po loňském vydařeném ročníku jsme letos moc velké ambice neměli, protože hlavně v Ondrově případě byla příprava značně omezená. A ostatně já jsem toho taky moc nenatrénoval. Stanovený cíl byl jasný a jednoduchý - dokončit. V jakém čase atd. bylo úplně jedno, prostě jenom dokončit. Samozřejmě jsme to nechtěli absolvovat v turistickém tempu, ale na druhou stranu jsme to ani nechtěli příliš lámat přes koleno.
