Druhý ročník závodu Valašský hrb jsem si určitě nemohl nechat ujít. Po loňském extrémním zážitku jsem se nemohl dočkat, až se znova vydám na trať tohoto krásného závodu. V očekávání toho, že závod bude rychle vyprodán neponechávám nic náhodě a registruji se hned, jakmile to je možné, to má za následek startovní číslo 11 a je mi jasné, že je tady první zádrhel. Vždycky se snažím závod dokončit na lepším umístění, než je moje startovní číslo a tady je laťka nastavena nepřekonatelně vysoko :-). Nedá se nic dělat, musím se spokojit s tím, že se budu snažit překonat loňský čas. Objektivně by to neměl být problém, protože loňské bahenní orgie se určitě opakovat nebudou a přece jenom si myslím, že mám dost naběháno. Proti tomuto faktu ale bylo to, že jsem se po Jesenické 100 necítil ještě zcela v pořádku a trochu mě pobolívalo koleno. Toto mě ovšem od startu samozřejmě odradit nemohlo.
