15.2. LysaCUP 2014 #16 - Ostravice - hráz přehrady Šance

Předposlední dějství LysaCUPu 2014 bylo na pořadu v sobotu 15.2. a před námi byla etapa z Ostravice, konrktétně od hráze přehrady Šance. Když se letos běžela poprvé, celkem jsem se vytrápil, tak jsem doufal, že tentokrát to bude lepší. V týdnu trochu nasněžilo, což jsem přijal s nadšením, protože ať si říká kdo chce, co chce, tak k LysaCUPu prostě patří sníh. Samozřejmě to nebyla žádná pořádná nadílka, ale bohužel i za těch pár centimetrů musíme být v tuto zimu vděční. Sobotní počasí ukázalo tu příjemnější tvář, při sluníčku se přece jenom běží lépe. Trochu jsem měl sice obavy z větru, který mě při rozběhání chtěl skoro odfouknout, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo tak hrozné. Start byl na rozdíl od minula posunut trochu níže, aby se nemuselo hned po odstartování prudce točit doprava. Samozřejmě všichni byli připraveni na původním místě, a tak nařízený přesun způsobil to, že jsem se z mých oblíbených zadních pozic dostal dost dopředu. Chtěl jsem se ještě trochu posunout směrem vzad, ale než jsem to stihnul, tak už se odstartovalo.

Jsem opravdu hodně vpředu, tak se nikam neženu a nechávám se předbíhat. Zatím je to bez sněhu, tak se po asfaltu běží celkem fajn, za chvíli už tu ale je levotočivá zatáčka a s ní nástup do terénu a taky do prvního pořádného stoupáku. Někteří přecházejí do chůze, ale já se stále snažím běžet, sem-tam už  se začínají objevovat ledové plotny, tak je třeba na ně dávat pozor. Stále se snažím držet svoje tempo, nepřepalovat, protože mám stále v paměti, jak jsem tady posledně vybouchl. Stoupání zvládám celkem v pohodě, překonávám cestu a už jsem v krátkém rovinatém lesním úseku. Už je to tady kompletně pod sněhem, tak se běží výborně. Soupeře příliš neřeším, ty svoje mám relativně pořád na dohled, ale zatím se nikam neženu. Rovinka končí a je tady stoupání číslo dvě. Tady už musím přejít do chůze, jednak proto, že sklon už je na mě příliš a taky proto, že mi to celkem klouže. Chůze se tedy jeví jistější a rychlejší než běh. Někde v těchto místech mě předbíhá Roman, kterému jsem minulý týden celkem utekl, ale dneska to vypadá, že je ve formě. No uvidíme, třeba se na něho v průběhu dotáhnu a ukážu mu záda. Každopádně se nenechávám vycukat a stále si jdu to svoje. Konečně se sklon zmenšuje, pár desítek metrů lesem a už je tady oblíbená vrstevnice.

Následuje zhruba 1,5 km po rovině a chvílemi i s kopce. Sice to hned nedokážu rozběhnout, jako ostatní přede mnou, ale postupem času se do toho taky dostávám, stahuju mezeru a zařazuji se do skupinky. Chvíli si odpočinu a potom trochu zrychlím a jsem zase sám. Bohužel odpočinkový úsek končí a začíná stoupání číslo tři. Tato stojka je opravdu výživná a vůbec, ale vůbec ji nemám rád. Prvních pár metrů ji ještě bežím, ale potom už je na pořadu chůze. Po delší době před sebou vidím i Fida, ale je naprosto nemožné se k němu přiblížit. Stále běží, zatímco já mám problémy s chůzí. Naštěstí v tom nejsem sám, všichni okolo mě jsou na tom stejně. Kousek přede mnou je i Martin Ryzí, mám motivaci se k němu dostat, docela se mi to i daří, ale úplně za něho se dostat nedokážu. Ještě před koncem stojky je přede mnou nějakých pět, maximálně deset metrů, ale jakmile se dostane na rovinu, dokáže to rozběhnout a v tu ránu je pryč. S mým během to tak slavné není, ale aspoň běžím, byly i etapy, kdy jsem v těchto místech šel. Za chvíli potkávám Ivetu, opět se mě snaží povzbudit, ale nějak moc ji dneska nevnímám. Kousek za Kobylankou mě pro změnu povzbuzuje Ruda, který jde dneska jenom jako chodec. Profil se opět začíná trochu zvedat, ale pocitově se mi jde celkem dobře. Sice běh prokládám chůzí, ale myslím si, že jsem celkem rychlý. Za celou dobu jsem se nedíval za sebe, tak vůbec nemám představu kdo tam je a jak daleko. Pak jsem ale koutkem oka zahlédl nějakou blonďatou postavu v bílém dresu, že by to byla Verča? Nechtělo se mi tomu moc věřit, před startem říkala, že se moc necítí a navíc jsem měl doposud pocit, že běžím celkem dobře. V prudké zatáčce jsem to už nevydržel a podíval se lépe. Opravdu, ob jedno místo za mnou byla Verča. Zhruba nějakých dvacet metrů. To znamená pouze jediné - musím zrychlit, přece se nenechám předběhnout, navíc, když mi to dneska celkem jde.

zdroj: bobr74.rajce.net

Zapínám výkonější stupeň a doufám, že to bude stačit. Pro svůj klid se radši ani neotáčím a nekontroluji, jak se to vyvíjí. Za chvíli přijdou serpentýny, které mám rád a hlavně to znamená, že do cíle už je to jenom kousek. Zrychlení přineslo své ovoce a tak zase ještě někoho předbíhám. Dokonce po dlouhé době vidím i Romana. Tak to asi bude ještě zajímavé, určitě mu to nenechám jen tak zadarmo. Konečně vbíhám na asfalt, vždycky to tady dokážu rozběhnout a ani dnešek není výjimkou, za chvíli se dotáhnu na Romana, následuje krátké zhodnocení situace a rozhodnutí, že jakmile se odbočí doleva na krátký úsek po sjezdovce, tak to napálím. Provádím to přesně podle plánu a ten krátký výšvih doslova vyletím. Předbíhám tady asi 3-4 lidi a doufám, že Roman můj nástup nezachytil. To jsem se ale spletl, protože je stále za mnou, tak ještě nepolevuji a snažím se ho setřást. Jakmile toho začínám mít oprvadu dost, tak se otáčím a zjišťuji, že už je mezi námi nějaký rozestup. Na to, abych zvolnil to ale není, tak to opravdu tlačím ze všech sil. Začíná to neskutečně bolet, ale rozestupo se naštěstí začíná zvětšovat, vypadá to, že to mám v kapse, přede mnou je ještě Martin, ale na toho už nemám. Konečně je tady cíl a já si můžu odpípnout. Mám toho fakt dost, klekám si, abych se pořádně vydýchal, hned po mě dobíhá Roman a taky vypadá, že do toho dal všechno. S časem 0:59:11 jsem hodně spokojen, je to o dvě a půl minuty lepší než minule.

Fakt mám toho dost zroj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net

Za chvíli  přibíhá i Verča, která dneska zaběhla opravdu skvěle a je opravdu jenom otázkou času, kdy mě začne pořádně prohánět. Panuje tady nádherné počasí, které nám zpříjěmňuje čekání na Pavla a Ivetu. Ti jsou za chvíli tady, tak můžeme jít na zaslouženou malinovku. Po krátkém občerstvení a odpočinku se vydáváme na cestu zpět k autu.

Příště je na pořadu už poslední etapa a hlavně slavnostní vyhlášení celého našeho zápolení. Poběží se klasicky z Malenovic od Rajské boudy, ve třech vlnách podle dosavadních výsledků. V této etapě se toho může přihodit hodně a tak jsem zvědav, zda-li se mi letos alespoň jednou podaří předběhnout Fida :-)

Webové stránky závodu

Výsledky etapy zde

Statistika:
čas: 0:59:11
umístění celkově/v kategorii: 118/61
průměrné tepy: 167/min
maximální tepy: 185/min

GPS Tracklog: