9. - 11.5. Jesenická stovka

Týden po Perun SkyMarathonu jsem se postavil na start dalšího horského běhu - Jesenickou stovku. Jak už je z názvu patrné, čekalo na mě okolo 100 kilometrů přes Jeseníky, na což jsem se hodně těšil. Přece jenom Jeseníky jsou pro mě pořád dost neprobádané a je třeba je poznat i při jiném závodě, než je Horská výzva. Je pravda, že Perun mě celkem dost vyšťavil a necítil jsem se v naprosté pohodě, ale na druhou stranu mě celkem uklidňovalo udávané převýšení, které zhruba odpovídalo  tomu, co jsem absolvoval na Perunovi. Akorát s tím rozdílem, že tady to bylo na více než dvojnásobně dlouhé trase, takže by to zase nemuselo být až tak obtížné. A byl tady ještě jeden důvod, abych se těšil, protože se jednalo o mojí první regulérní stovku, loňských 5BV nepočítám, protože se jedná o dost specifickou akci. Takže očekávání a nadšení určitě bylo velké. Byl jsem zvědav, jak to celé zvládnu a jako předstartovní cíl jsem si dal absolvovat celý závod do 17 hodin, v koutku duše jsem samozřejmě uvažoval o lepším čase, říkal jsem si, že pokud by všechno klaplo, tak by to mohlo vyjít i na 15 hodin, což už by pro mě byl čas z říše snů. Každopádně před startem se krásně plánuje, ale potom už je to o něčem jiném.

Start a cíl závodu byl umístěn v Šumperku, cestu do Šumperku absolvuji společně s Pavlem vlakem. Dokonce díky nespolehlivosti Českých drah do Šumperka dorážíme dřívějším spojem, než jsme plánovali. Po cestě jsme se už setkali s dalšími účastníky, takže o zábavu nebyla nouze. V samotném Šumperku se nejdříve nemůžeme moc zorientovat, ale po chvíli už nabíráme správný směr k místnímu učilišti, kde už na nás čekalo luxusní zázemí. V tělocvičně si vybíráme klidný koutek a začínáme se zabydlovat, start je naplánovaný na 23:00, takže máme spoustu času se pořádně připravit. U prezentace jsme dostali na A3 mapu a velmi podrobný itinerář tratě, takže zkoumáme, co nás všechno čeká a nemine. S blížící se hodinou startu atmosféra houstne, probíhají poslední instrukce pořadatelů a potom se už přesouváme ven, abychom přesně ve 23:00 mohli odstartovat.

3.5. Perun SkyMarathon

První květnovou sobotu se konal 1. ročník závodu Perun SkyMarathon, které bylo zároveň vyhlášeno jako mistrovství ČR ve SkyMarathonu. Pokud je někomu pojem SkyMarathon neznámý, tak vězte, že se jedná o disciplínu skyrunningu s délkou okolo 40 km a minimálním pozitivním převýšením 2 000 m (více se můžete dočíst na stránkách české skyrunningové asociace). Na tomto závodě si organizátoři připravili trať o délce 41 km s převýšením 3 195 m, trať byla zasazena do koutu Beskyd, který moc neznám, tak jsem se hodně těšil, že opět poznám něco nového. Přihlášený jsem byl samozřejmě hodně dopředu a nějak jsem si s trasou hlavu nelámal, ale jakmile se termín závodu přibližoval, začalo mi docházet, že to určitě nebude procházka růžovým sadem. Přece jenom jsem začal nad parametry závodu a především převýšením pociťovat respekt. Úsměv na tváři nevykouzlila ani předpověď, která slibovala dost nepříznivé počasí. Samozřejmě do startu se to mohlo ještě několikrát změnit, ale na pohodě to určitě nepřidalo.

26.4. Porubajk MTB maraton

První bajkový závod sezóny tradičně  patřil akci nazvané Porubajk maraton. Stejně jako vloni jsem se i letos přihlásil na dlouhou variantu, sám jsem byl zvědavý, jak to zvládnu, protože letošní cyklistické přípravě jsem toho moc nedal. Abych do závodu přece jenom nešel úplně od nuly, tak jsem si pár dnů před závodem aspoň 2x projel krátkou trasu. Původně jsem si samozřejmě chtěl projet celou dlouhou trať, ale klasicky jsem se k tomu nedostal. Však o co jde? V minulosti jsem si ji taky neprojížděl, a vždycky jsem ji nějak překonal, tak nevím, proč by letos musela být nějaká výjimka. Kolo jsem si jakž-takž dal do kupy den předem, zdravotní problémy se mi na rozdíl od loňska vyhnuly, tak jsem se mohl začít těšit na sobotu.