2.2. LysaCUP 2014 #14 - Malenovice Rajská bouda (přes Bezruče)

Čtrnáctá etapa LysaCUPu se konala v neděli 2. února, před námi byla prodloužená etapa z Malenovic - Rajské boudy přes hotel Petr Bezruč. Start byl naplánován na 17:00, takže mimo obvyklou výbavu bylo nutné si přibrat i nějaký ten zdroj světla. K Rajské boudě přijíždíme v celku brzo, takže máme dost času se pořádně připravit, Fido opět boduje, když vytahuje svou po domácku vyrobenou čelovku. Pro některé už to novinka nebyla, ale já ji viděl poprvé a nemohl věřit svým očím. Před startem jsem se chtěl alespoň trochu protáhout,ale potkala mě celkem nemilá věc, jakmile jsem vystoupil z auta a udělal asi tři kroky mě v levém koleni neskutečně píchlo. Vůbec nevím z čeho to bylo, ale najednou jsem nebyl schopen udělat pořádný krok. Zkusil jsem to po chvíli rozhýbat a bolest relativně přešla, tak doufám, že mě to při závodě nechytne znova. Do startu už zbývá jenom chvilka, tak se přesunuji k pomyslné startovní čáře, moc se nás tady dneska nesešlo, odhaduji to na nějakých 200 lidí, takže opět komornější atmosféra.

Ani jsem se nenadál a už je odstartováno, před námi je cca 2 km dlouhý asfaltový úsek, který by měl vést k tomu, aby se startovní pole před nástupem do obávaného hangu dostatečně roztrhalo. Začínám opět ze zadu a rozbíhám to velice na pohodu, zatím je ještě vidět, tak ani nezapínám čelovku. Opravdu pohodovým tempem si to mířím ke Korýtku, po cestě si stačím ještě s páru lidmi pokecat, od Korýtka se profil zmírňuje, dokonce je to i trochu s kopce a já se opět nikam neženu a šetřím síly na stoupání v hangu. Probíhám parkoviště u hotelu a už jsem v terénu, je tady celkem bláto a dost to klouže, takže je třeba být opatrný. Dobíhám pod hang a řadím se do hadu závodníků, předbíhat nechci, cítím, že tempo je na můj vkus sice trochu pomalejší, ale to nevadí, aspoň si trochu orazím a nahoře to rozběhnu. Stoupání v hangu se zdá být nekonečné, ale přece jenom se na vrchní cestu vyškrábu. Přesně podle plánu se rozbíhám, není to sice žádná závratná rychlost, hang v nohách trochu cítím, ale aspoň běžím. Kolikrát se mi tady stalo, že jsem musel jít. Tady už taky rozsvěcuji čelovku, protože tma začíná být nepříjemná, navíc je cesta místy pokrytá ledem, tak je třeba vidět kudy jít. Bohužel jsem se doma podcenil přípravu a až tady zjišťuji, že čelovka příliš nesvítí. No to bude asi ještě zajímavé... Had závodníků už je celkem dost natažený, jsou mezi námi celkem velké mezery, tak se snažím doběhnout někoho přede mnou, abych mohl využít jeho světla.

To se mi daří, tak další stovky metrů absolvuji ve skupince tří závodníků, běží se mi dost dobře a tak když se dostáváme nad Ivančenu skupinku opouštím a jdu si svým tempem, snažím se ve slabém světle čelovky vybrat tu nejlepší stopu a celkem to jde. V hlavě se mi honí myšlenky, že dneska bych konečně mohl předběhnout Fida, mám zafixované, že dole jsem byl před ním a zatím mě nepředběhl. Stoupání do lesa pod Malchorem prokládám chůzí, ale poradím si s ním bez problémů a už jsem v lese. Tady ovšem začíná celkem problematická pasáž, tma je tady o něco větší, čelovka to nezvládá, navíc podklad je strašně zledovatělý a já nejsem schopen rozlišit, kde je sníh, led a co jsou jenom kameny. Rychlost rapidně klesá a i hlava přestává pracovat, vždy, když se ke mě zezadu přiblíží svit čelovky, čekám, že už mě předběhne Fido, ale pokaždé je to někdo jiný, což mě relativně uklidňuje. Bohužel nejsem schopen se nikoho zachytit, tak až na Malchor si to musím protrpět sám, tady se ke všemu přidává nepříjemný vítr, takže další ztížení. Přede mnou už je jenom sjezdovka, míhají se na ní nějaké čelovky, tak v sobě mobilizuji poslední síly a snažím se ještě někoho předběhnout. To se mi kupodivu daří, tak si připisuji ještě nějaké skalpy, konečně jsem na vrcholu a teď už mě čeká jenom kousek po rovině. Je tady ještě pár závodníků, tak se snažím vysprintovat, ale kombinace nesvítící čelovky a namrzlého podkladu činí mou snahu neúspěšnou a tak se do cíle dostávám v poklidném tempu. Cílový čas mám něco pod hodinu, takže spokojenost. Bohužel pocit spokojenosti příliš dlouho nevydrží, protože ještě během vydýchávání ke mě přichází Fido a už od pohledu je jasné, že tu nějakou dobu je. Takže opět se mi ho nepodařilo porazit, budu s tím muset něco udělat, protože do konce LysaCUPu už těch možností moc nebude. Z vrcholu jsou pěkné výhledy, bohužel vítr je celkem nepříjemný, tak se nezdržujeme a po chvilce sbíháme přes Lukšinec zpět k autu.

Webové stránky závodu

Výsledky etapy zde

Statistika:
čas: 0:58:52
umístění celkově/v kategorii: 109/63
průměrné tepy: 165/min
maximální tepy: 177/min

GPS Tracklog: