Týden uběhl jak voda a už tady byla další etapa LysaCUPu. Po minulém trápení jsem doufal, že to bude lepší a pomoci tomu mělo i to, že se běžela má oblíbená etepa z Ostravice - Mazáku. Na podzim jsem si na ní zaběhl osobák, tak snad by se něco podobného mohlo podařit i nyní.
Opět díky protekci využíváme perfektní parkovací místo, Jsme tady celkem brzo, tak ještě chvíli posedíme, než se začneme připravovat. pak už to nabírá rychlé obrátky, klasická předstartovní příprava. Letošní ročník, je to celkem jednoduché, protože téměř pořád se běhá za teplého počasí, tak to nikdo s oblečením příliš nepřehání, trochu se rozběhám a pak už si to mířím hezky na start.
Opět díky protekci využíváme perfektní parkovací místo, Jsme tady celkem brzo, tak ještě chvíli posedíme, než se začneme připravovat. pak už to nabírá rychlé obrátky, klasická předstartovní příprava. Letošní ročník, je to celkem jednoduché, protože téměř pořád se běhá za teplého počasí, tak to nikdo s oblečením příliš nepřehání, trochu se rozběhám a pak už si to mířím hezky na start.
Tady už je opět hlava na hlavě, vybírám si místečko pěkně na chvostu startovního pole s tím, že po asfaltu se pěkně rozběhnu a postupně budu předbíhat. Ani jsem se nenadál a je odstartováno. Přesně podle plánu se rozbíhám opravdu pomalu, za nějakou chvíli už se dostávám do provozní teploty, tak tempo trochu navyšuji a začínám předbíhat. Běží se mi dobře, ale jsem teprve na začátku a to nejhorší teprve přijde. Hlavně to nepřepálit. Asfalt se začíná zvedat, ale problém mi to moc nedělá a běžím si pořád to svoje, jakmile nabíháme do terénu, tak trochu zvolním, protože mě začíná tahat lýtko. Pod Butořanku to jde ještě v klidu, ale potom nastává neskutečný zásek. Z ničeho nic mě začnou úporně bolet nohy a mi nezbývá než přejít do chůze. V tom okamžiku mám po náladě a mám sto chutí se na to vykašlat, otočit to a jít zpátky dolů. Samozřejmě to neudělám, ale psychicky jsem tak rozhozený, že vím, že je dneska po všech plánech. Pomalou chůzí se vleču do kopce, předbíhá mě spousta lidí, mezi nimi i Verča, kterou aspoň trochu povzbudím, není to jako minule, kdy mě to aspoň trochu nakoplo. Teď jsem na nějaký výsledek rezignoval a je mi úplně jedno, jak to dneska dopadne.
Pokračuji tedy pohodovou chůzí směrem k Lukšinci, opravdu se trápím, nebaví mě to, vůbec si to neužívám, za Lukšincem to zkouším trochu rozběhnout, ale nemá to smysl, opět přecházím do chůze. Mám zlost nejen na sebe, ale na všechno kolem, prostě ideální závodní stav :-) Stále pokračuji v tom svém trápení, až se pomalu dostanu z lesa, kde se aspoň změní povrch z kamenitého na ledový se zbytky sněhu. Tato změna mě trochu nakopává a snažím se ještě něco vymyslet. Kupodivu zrychluji a po dlouhé době i někoho předběhnu. Že by to nakonec ještě trochu šlo? No uvidíme. Tempo je opravdu rychlejší, než to co jsem celou dobu předváděl, s tím jak předbíhám se mi to začíná opět líbit. Na Větrech před sebou ještě zahlédnu Verču, ale ta už je hodně daleko, abych ji dohnal, na to už dneska určitě nemám. Každopádně se snažím běžet, ať už to mám rychle za sebou. Obávanou kamenito-ledovou zatáčku zvládám bez problému a pak už je to jenom kousek. Už se nikam neženu, protože kolem mě nikdo není, nemám koho předběhnout a stejně tak už mě nikdo nepředběhne. V poklidu si to tedy dobíhám do cíle, kde se odpípnu čas něco přes hodinu. Z výkonu nemám moc radost, pořád jsem naštvaný, tak ani nemám moc náladu se s někým bavit. Po chvilce už to je v klidu, tak volíme zasloužený odpočinek v Kameňáku a potom se vydáváme na cestu zpět dolů. Nechce se nám jít stejnou cestou, tak volíme sestup směrem k Šanci, jdeme skoro sami, bez lidí, tak je to hodně příjemné. Za nějakou chvíli jsme u auta a vydáváme se na cestu domů.
Příští týden je v plánu etapa z Ostravice železničního přejezdu s vloženou etapou 3v1, zatím nevím, jestli se zúčastním i 3v1, protože v terénu jaký panuje se mi ji moc absolvovat nechce. Uvidíme, rozhodnu se během týdne.
Pokračuji tedy pohodovou chůzí směrem k Lukšinci, opravdu se trápím, nebaví mě to, vůbec si to neužívám, za Lukšincem to zkouším trochu rozběhnout, ale nemá to smysl, opět přecházím do chůze. Mám zlost nejen na sebe, ale na všechno kolem, prostě ideální závodní stav :-) Stále pokračuji v tom svém trápení, až se pomalu dostanu z lesa, kde se aspoň změní povrch z kamenitého na ledový se zbytky sněhu. Tato změna mě trochu nakopává a snažím se ještě něco vymyslet. Kupodivu zrychluji a po dlouhé době i někoho předběhnu. Že by to nakonec ještě trochu šlo? No uvidíme. Tempo je opravdu rychlejší, než to co jsem celou dobu předváděl, s tím jak předbíhám se mi to začíná opět líbit. Na Větrech před sebou ještě zahlédnu Verču, ale ta už je hodně daleko, abych ji dohnal, na to už dneska určitě nemám. Každopádně se snažím běžet, ať už to mám rychle za sebou. Obávanou kamenito-ledovou zatáčku zvládám bez problému a pak už je to jenom kousek. Už se nikam neženu, protože kolem mě nikdo není, nemám koho předběhnout a stejně tak už mě nikdo nepředběhne. V poklidu si to tedy dobíhám do cíle, kde se odpípnu čas něco přes hodinu. Z výkonu nemám moc radost, pořád jsem naštvaný, tak ani nemám moc náladu se s někým bavit. Po chvilce už to je v klidu, tak volíme zasloužený odpočinek v Kameňáku a potom se vydáváme na cestu zpět dolů. Nechce se nám jít stejnou cestou, tak volíme sestup směrem k Šanci, jdeme skoro sami, bez lidí, tak je to hodně příjemné. Za nějakou chvíli jsme u auta a vydáváme se na cestu domů.
 |
| Už skoro v cíli zdorj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net |
Příští týden je v plánu etapa z Ostravice železničního přejezdu s vloženou etapou 3v1, zatím nevím, jestli se zúčastním i 3v1, protože v terénu jaký panuje se mi ji moc absolvovat nechce. Uvidíme, rozhodnu se během týdne.
Webové stránky závodu
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 1:01:13
umístění celkově/v kategorii: 181/107
průměrné tepy: 166/min
maximální tepy: 176/min
Statistika:
čas: 1:01:13
umístění celkově/v kategorii: 181/107
průměrné tepy: 166/min
maximální tepy: 176/min
Žádné komentáře:
Okomentovat