21.12. LysaCUP 2015 #8 - Ostravice - žel. přejezd

Poslední LysaCUPovská etapa před Vánocemi se běžela z Ostravice od železničního přejezdu. A jako již tradičně s čelovkou na hlavě, protože její start byl naplánován na 16:30. Na tuto etapu jsem se dost těšil, jednak proto, že má vždycky úžasnou atmosféru a v neposlední řadě i z toho důvodu, že účast na ní přislíbilo pár lidí, které jsem dlouho neviděl. Nakonec se plánovaná sestava trochu změnila, ale i tak to slibovalo perfektní zábavu. Auto tradičně necháváme u transformátoru a protože jsou mezi námi i takoví, kteří jdou dneska pěšky, tak je využíváme k tomu, aby nám nahoru vynesli nějaké ty věci na převlečení. Cestu dolů ke startu využíváme k rozběhání, dole ještě nějaké to protažení a můžeme startovat. Národa se tady opět sešlo více než dost, takže úvod slibuje celkem slušnou tlačenici.

13.12. LysaCUP 2015 #7 - Visaláje

Stejně jako v loňském roce, tak i letos si zima dává na čas a tak se sedmá etapa LysaCUPu, která startovala z Visalájí, běžela za téměř jarního počasí. Tato trasa patří k těm delším, ale na druhou stranu zase nepřekonává závratné převýšení a je docela běhavá. Mám ji celkem rád, právě proto, že není tak náročná a hlavně to je jedna z mála etap, kterou jsem dokázal absolvovat celoběhem. Celoběh byl taky mým dnešním cílem, protože vzhledem k předcházejícím výkonům na nějaké dobré umístění nepomýšlím. Na Visaláje dojíždíme hodně brzo, parkoviště je skoro prázdné, za chvíli se ale začne rychle zaplňovat. Probíráme taktiku a taky se jdeme rozběhat, abychom okoukli začátek tratě. Je to takový ledovo-blátivý koktejl, ale celkem bez problémů by se po tom mělo dát běžet. Na můj vkus se rozbíhám celkem dlouho, ale čas do startu se neúprosně krátí, tak se vracíme zpět. Ještě před startem ze sebe shodím bundu, protože počasí je opravdu více než příznivé. Už není na co čekat a startuje se.

7.12. LysaCUP 2015 #6 - Hotel Petr Bezruč

Šestá etapa LysaCUPu startovala od Hotelu Petr Bezruč v Malenovicích, byla pojata jako časovka a protože jsem ji v loňské sezóně neběžel, tak to pro mě byla premiéra. Bohužel počasí na této etapě nebylo úplně nejlepší, byli jsme celkem zahaleni v mlze, kterou doprovázela nepříjemná syrovina. Protože se startovalo po jednom v intervalech 20 vteřin, tak nebylo třeba nikam spěchat. Kromě elitních borců nebylo stanovené startovní pořadí, takže to bylo stylem kdo dřív přijde, ten dřív běží. Na startu se vytvořila fronta běhuchtivých závodníků, ale celkem rychle se krátila, až jsem odstartoval i já.

29.11. LysaCUP 2015 #5 - Rajská bouda

Pátá etapa LysaCUPu startovala z Malenovic, od Rajské boudy. Při letmém pohledu do historie zjistíme, že tato etapa se běhá nejčastěji, a tak není divu, že i pro mě to je etapa s nejvíce starty. Konkrétně jsem poslední listopadovou sobotu oslavil takové malé jubileum v podobě patnáctého startu z tohoto místa. Ale pěkně popořadě. Poslední dobou přijíždíme na start poměrně brzy a nejinak tomu bylo i tentokrát. Chladné počasí nás ven příliš nelákalo a tak jsme si užívali tepla v autě a pomalu spřádali plány, jak to dneska poběžíme. Kalkulovali jsme i s terénem, protože jsme předpokládali, že ve vyšších partiích to bude pěkně klouzat. Čas do startu se neúprosně krátil a tak nám nezbývalo nic jiného než opustit teplo auta a připravit se. Při převlékání a následném rozběhání jsem si čas příliš nehlídal a tak ke startu dobíhám na poslední chvíli. Sešlo se nás tady opět pořádná fůra, odhadem určitě přes 300. Ani se nestačím porozhlédnout kde kdo je a už je odstartováno.

23.11. LysaCUP 2015 #4 - Janovice - Bystré

Čtvrtá etapa letošního LysaCUPu startovala z Janovic - Bystrého a stejně jako v loňském roce, tak i letos měla přídomek mistrovská. Já samozřejmě do bojů o mistrovské medaile nějak nezasahuji, ale to nic nemění na tom, že jsem chtěl podat výkon, se kterým bych byl spokojen. Protože po ukončení etapy je naplánováno vyhlášení v restauraci Pod Borovou, tak nechávám auto zaparkované u Rajské boudy, ať to potom máme blíž. Na druhou stranu to ale skrývalo zhruba 3 km přesun na start. Samozřejmě se nikam neženeme a pojmeme to jako ideální příležitost k rozběhání, stejně jako my uvažovala i spousta ostatních, takže během tohoto přesunu je o zábavu postaráno. Na místo startu přibíháme tak akorát a opět je jasné, že účast je více než hojná. Stavím se opět do zadních pozic celého startovního pole a čekám na odstartování.

15.11. LysaCUP 2015 #3 - Ostravice - Mazák

LysaCUPovské šílenství už se dostává do těch správných otáček, třetí etapa letošního ročníku startovala z Ostravice - Mazáku. Tuto etapu mám celkem rád a většinou se mi na ni daří, tak jsem zvědavý, jaké to bude dneska. K parkování opět využíváme naše protekční místo, které nám všichni závidí :-) V autě sedíme celkem dlouho, protože ven se nám moc nechce. Je přece jenom trochu chladněji a navíc k tomu všemu fouká nepříjemný vítr. Čas do startu se ale rychle krátí, a tak chtě nechtě musíme teplo auta opustit a vydat se na startovní rošt. Cestou k němu se trochu rozběhám a protáhnu, ale jako obvykle to příliš nehrotím. Stavím se někde ke konci startovního pole, ale ne jako minule na úplný konec. Ještě prohodím pár slov s okolostojícími a za chvíli už se jde na to.

8.11. LysaCUP 2015 #2 - Krásná

Druhá etapa letošního ročníku LysaCUPu startovala z Krásné od mostu. Do Krásné přijíždíme hodně brzo, možná až zbytečně. Využíváme parkování v areálu místních hasičů, protože bychom neradi odjížděli nazpět s prázdnými koly, jak už se nám jednou stalo. Bohužel počasí se dneska ukazuje diametrálně odlišně, než minulý týden na Javorníku. Hlavním problémem je celkem silný déšť, na druhou stranu aspoň není nějak extra zima. Každopádně nás to z auta vůbec neláká a tak v něm zůstáváme sedět co nejdéle to jde. Zhruba čtvrt hodiny před startem už z něj ale vysedáme a míříme k místu startu, které je od parkoviště něco přes kilometr. Tento přesun výborně poslouží místo rozklusání, takže pak už se jenom mírně protáhnu. Na startu se sešlo o něco méně lidí, než minulý týden, počasí asi vykonalo své. Před startem se s Pavlem domlouváme, že dneska konečně vyzkoušíme, jaké to je startovat úplně odzadu. Jsme zvědaví, jestli se nám poběží líp a na jakém místě se umístíme. Stojíme tedy opravdu úplně vzadu, za námi už nikdo není. Kecáme s Luckou, která jde dneska jenom turisticky a díky tomu dokonce prošvihneme start. Celé startovní pole už se rozeběhlo a než jsme si toho stačili všimnout, tak už nám o pár metrů uteklo. Dneska nám to ale vůbec nevadí.

2.11. LysaCUP 2015 #1 - prolog Velký Javorník

První listopadový víkend už je pro mě nějaký ten rok ve znamení úvodní etapy LysaCUPu a nejinak tomu samozřejmě bylo i letos. Úvodní etapa, tzv. prolog, se běží od areálu skokanských můstků ve Frenštátě na vrchol Velkého Javorníka a její specialitou je dvojí výběh schodů u skokanského můstku. Start byl plánován na 10:00, ale na místo přijíždíme daleko dříve, dokonce tady ještě skoro nikdo není. To se ovšem rychle mění a za chvíli je kolem nás spousta známých tváří. Některé jsem od skončení minulého ročníku neviděl, tak je o zábavu postaráno. Předstartovní přípravy jsou v poklidném duchu, počasí je naprosto luxusní, svítí sluníčko a je příjemně teplo, tak není třeba řešit žádné složité oblékání. Taky se jdu rozběhat, ale moc tomu nedávám, je to spíš jenom pro lepší pocit. Čas letí jako splašený a už je třeba se přesunout k doskočišti můstku, kde probíhá slavnostní zahájení. Bohužel je tady celkem rušno, tak všechny ty projevy a  proslovy moc neslyším, tak aspoň svou pozornost věnuji skákajícím skokanům, kteří tradičně zahajují nový LC ročník. Po chvíli je vše u konce a celý dav se přesunuje na parkoviště, odkud budeme startovat. Je tady celkem velká tlačenice, stavím se do zadních řad a čekám na výstřel. Ten se za chvíli ozve, ale jednalo se pouze o planý poplach. Za pár chvil už je to ale na ostro a společně s dalšími cca 300 lidmi vybíhám vstříc nástrahám 7,5 km dlouhé tratě.

17.10. TOTMAN

V pátek 17.10 se konal další ročník závodu TOTMAN (TOTálně Mrtvý A Nepoužitelný). Závod je pojat jako přebor HZS ČR v běhu do vrchu, čili je určen především pro hasiče, ale každoročně se na startu objevují i závodníci z široké veřejnosti. Start závodu je situován v Ráztoce u dolní stanice lanovky, odkud se běží po modré turistické značce na Pustevny a trať dále pokračuje po červené na vrchol Tanečnice, kde je cíl. Celá trasa má něco přes 3 km a převýšení činí zhruba 470 metrů. Každoročně tento závod beru jako příjemné zakončení letní sezóny a psychickou přípravu na nadcházející LysaCUP. Ambice ve skrze nejsou, chci si to jenom pořádně užít. Za cíl si stanovuji doběhnout pod 30 minut, ale pokud se nezadaří, tak se nic nestane.

27.9. Ostravský maraton

V sobotu 27. září se v Ostravě konal 53. ročník Ostravského maratonu. Přesto, že se jedná o závod s dlouhou tradicí, tak já jsem se na jeho startu objevil poprvé. Vlastně jsem se poprvé postavil na start silničního závodu. Do tohoto okamžiku jsem žádný silniční závod neabsolvoval a pokud to šlo, tak jsem se asfaltu vyhýbal. Popravdě tento závodu u mě vůbec nebyl v plánu, ale shodou okolností jsme v práci dostali nabídku se ho zúčastnit. V hlavě mi nějakou dobu vrtalo, že bych si nějaký ten klasický maraton vyzkoušel, tak nebylo o čem přemýšlet a nabídku jsem přijal. K závodu jsem přistupoval úplně v klidu, moc jsem ho neřešil, prioritní cíl byl si ho vyzkoušet a dokončit. Samozřejmě jsem ho nechtěl úplně vypustit, tak jsem si zvolil za cíl dokončit pod čtyři hodiny, což by neměl být žádný problém. Trochu mě trápilo jak závod rozvrhnout takticky a pohlídat si tempo, ale nakonec jsem dal na radu Ivety, která doporučila, ať prostě běžím.

5.-7.9. Beskydská sedmička

První víkend v září = Beskydská sedmička, toto už platí nějaký ten rok a nejinak tomu bylo i letos. S Ondrou jsme ani chvíli neváhali, že bychom se letošního ročníku nezúčastnili, nic jsme neponechali náhodě a hned 1. ledna jsme se registrovali. Stejně jako v předcházejících ročnících i letos v kategorii hobby, což ve své podstatě nakonec bylo i jedno, protože díky finálním změnám trasy nakonec mezi kategoriemi sport a hobby nebyl výraznější rozdíl. Po loňském vydařeném ročníku jsme letos moc velké ambice neměli, protože hlavně v Ondrově případě byla příprava značně omezená. A ostatně já jsem toho taky moc nenatrénoval. Stanovený cíl byl jasný a jednoduchý - dokončit. V jakém čase atd. bylo úplně jedno, prostě jenom dokončit. Samozřejmě jsme to nechtěli absolvovat v turistickém tempu, ale na druhou stranu jsme to ani nechtěli příliš lámat přes koleno.

16.8. Salomon Slezský maraton

Dva týdny po Lysohorském čtyřlístku se v Dolní Lomné konal již 3. ročník Salomon Slezského maratonu. Na tento závod jsem se dost těšil, protože za svou krátkou existenci si už stačil vydobít slušné renomé a ze všech stran jsem na něj slyšel jenom samou chválu. Předchozích ročníků jsem se bohužel neúčastnil, tak to letos byla moje premiéra. Další věc, na kterou jsem se těšil, tak byla i trasa, protože měla vést koutem Beskyd, kde jsem byl jenom párkrát a moc se mi tam líbilo. Bohužel zásahem vyšší moci (CHKO a Lesy ČR) byla původní trasa dvakrát změněna, než se dostala do finální podoby. Nicméně i přes tyto změny se mi trasa  moc líbila. I když už to byly dva týdny po předchozím závodě, tak jsem se stále necítil ve 100% stavu, únava po čtyřlístku byla značná a navíc v týdnu před závodem jsem trpěl nějakým žaludečním svinstvem, což mi určitě taky nepřidalo. Při předstartovních plánech jsem si jako cíl za ideálních okolností zvolil čas pod 5 hodin, tak jsem byl zvědav, jestli to zvládnu nebo ne.

2.8. Lysohorský čtyřlístek 2.0

Druhý ročník Lysohorského čtyřlístku se konal v sobotu 2. srpna a po vydařené loňské premiéře dostal podtitul MČR v Ultra SkyMarathonu. S tím bylo spojeno i větší množství přihlášených závodníků a taky kosmetické změny trati. Výraznou změnou bylo přesunutí startu a cíle k malebné chatě Švarná Hanka. Stejně jako v loňském roce jsem si i letos chtěl po částech projít celou trasu, ale nakonec jsem si prošel jenom jeden lístek a jak se později ukázalo, tak navíc ještě špatně. Ale však co, když bych jel někam dál, tak bych trasu do podrobností taky neznal, tak není co řešit. Cílenější příprava před samotným závodem neprobíhala, něco jsem naběhal, něco najezdil na kole, ale v globále bych to přirovnal k plivnutí do moře. Poslední týden před závodem patřil dovolenkovému ladění formy na jižní Moravě, které bylo spíše ve znamení nekončícího gastronomického festivalu. I když jsem samozřejmě plánoval jinak, tak vstupní podmínky pro závod nikterak nevybočily ze zajetých kolejí.

19.6. Memoriál Františka Fraita v extrémních sportech

Po loňské neúspěšné premiéře na tomto závodě jsem doufal, že letos se přece jenom bude dařit lépe. Polda se mnou do dvojice nechce, čemuž se vůbec nedivím, tak si musím sehnat nějakého parťáka. Po menších peripetiích se podaří sehnat Davida a tak je primární problém vyřešen. Co o mě ovšem trápí více, je stále bolavé koleno, které se po Valašském hrbu nechtělo dát do pořádku. Proto uvítám pomoc v podobě zatejpování, mám něco takového na sobě poprvé, tak jsem zvědav, jak se to osvědčí. V hlavě se mi taky pořád honí, jak jsem vloni při sjezdu chytl defekt a více než polovinu bajkové etapy jsem jel na prázdném kole. Letos mám nově bezdušáky, tak doufám, že to tento problém eliminuje.

31. 5. Valašský hrb

Druhý ročník závodu Valašský hrb jsem si určitě nemohl nechat ujít. Po loňském extrémním zážitku jsem se nemohl dočkat, až se znova vydám na trať tohoto krásného závodu. V očekávání toho, že závod bude rychle vyprodán neponechávám nic náhodě a registruji se hned, jakmile to je možné, to má za následek startovní číslo 11 a je mi jasné, že je tady první zádrhel. Vždycky se snažím závod dokončit na lepším umístění, než je moje startovní číslo a tady je laťka nastavena nepřekonatelně vysoko :-). Nedá se nic dělat, musím se spokojit s tím, že se budu snažit překonat loňský čas. Objektivně by to neměl být problém, protože loňské bahenní orgie se určitě opakovat nebudou a přece jenom si myslím, že mám dost naběháno. Proti tomuto faktu ale bylo to, že jsem se po Jesenické 100 necítil ještě zcela v pořádku a trochu mě pobolívalo koleno. Toto mě ovšem od startu samozřejmě odradit nemohlo.

9. - 11.5. Jesenická stovka

Týden po Perun SkyMarathonu jsem se postavil na start dalšího horského běhu - Jesenickou stovku. Jak už je z názvu patrné, čekalo na mě okolo 100 kilometrů přes Jeseníky, na což jsem se hodně těšil. Přece jenom Jeseníky jsou pro mě pořád dost neprobádané a je třeba je poznat i při jiném závodě, než je Horská výzva. Je pravda, že Perun mě celkem dost vyšťavil a necítil jsem se v naprosté pohodě, ale na druhou stranu mě celkem uklidňovalo udávané převýšení, které zhruba odpovídalo  tomu, co jsem absolvoval na Perunovi. Akorát s tím rozdílem, že tady to bylo na více než dvojnásobně dlouhé trase, takže by to zase nemuselo být až tak obtížné. A byl tady ještě jeden důvod, abych se těšil, protože se jednalo o mojí první regulérní stovku, loňských 5BV nepočítám, protože se jedná o dost specifickou akci. Takže očekávání a nadšení určitě bylo velké. Byl jsem zvědav, jak to celé zvládnu a jako předstartovní cíl jsem si dal absolvovat celý závod do 17 hodin, v koutku duše jsem samozřejmě uvažoval o lepším čase, říkal jsem si, že pokud by všechno klaplo, tak by to mohlo vyjít i na 15 hodin, což už by pro mě byl čas z říše snů. Každopádně před startem se krásně plánuje, ale potom už je to o něčem jiném.

Start a cíl závodu byl umístěn v Šumperku, cestu do Šumperku absolvuji společně s Pavlem vlakem. Dokonce díky nespolehlivosti Českých drah do Šumperka dorážíme dřívějším spojem, než jsme plánovali. Po cestě jsme se už setkali s dalšími účastníky, takže o zábavu nebyla nouze. V samotném Šumperku se nejdříve nemůžeme moc zorientovat, ale po chvíli už nabíráme správný směr k místnímu učilišti, kde už na nás čekalo luxusní zázemí. V tělocvičně si vybíráme klidný koutek a začínáme se zabydlovat, start je naplánovaný na 23:00, takže máme spoustu času se pořádně připravit. U prezentace jsme dostali na A3 mapu a velmi podrobný itinerář tratě, takže zkoumáme, co nás všechno čeká a nemine. S blížící se hodinou startu atmosféra houstne, probíhají poslední instrukce pořadatelů a potom se už přesouváme ven, abychom přesně ve 23:00 mohli odstartovat.

3.5. Perun SkyMarathon

První květnovou sobotu se konal 1. ročník závodu Perun SkyMarathon, které bylo zároveň vyhlášeno jako mistrovství ČR ve SkyMarathonu. Pokud je někomu pojem SkyMarathon neznámý, tak vězte, že se jedná o disciplínu skyrunningu s délkou okolo 40 km a minimálním pozitivním převýšením 2 000 m (více se můžete dočíst na stránkách české skyrunningové asociace). Na tomto závodě si organizátoři připravili trať o délce 41 km s převýšením 3 195 m, trať byla zasazena do koutu Beskyd, který moc neznám, tak jsem se hodně těšil, že opět poznám něco nového. Přihlášený jsem byl samozřejmě hodně dopředu a nějak jsem si s trasou hlavu nelámal, ale jakmile se termín závodu přibližoval, začalo mi docházet, že to určitě nebude procházka růžovým sadem. Přece jenom jsem začal nad parametry závodu a především převýšením pociťovat respekt. Úsměv na tváři nevykouzlila ani předpověď, která slibovala dost nepříznivé počasí. Samozřejmě do startu se to mohlo ještě několikrát změnit, ale na pohodě to určitě nepřidalo.

26.4. Porubajk MTB maraton

První bajkový závod sezóny tradičně  patřil akci nazvané Porubajk maraton. Stejně jako vloni jsem se i letos přihlásil na dlouhou variantu, sám jsem byl zvědavý, jak to zvládnu, protože letošní cyklistické přípravě jsem toho moc nedal. Abych do závodu přece jenom nešel úplně od nuly, tak jsem si pár dnů před závodem aspoň 2x projel krátkou trasu. Původně jsem si samozřejmě chtěl projet celou dlouhou trať, ale klasicky jsem se k tomu nedostal. Však o co jde? V minulosti jsem si ji taky neprojížděl, a vždycky jsem ji nějak překonal, tak nevím, proč by letos musela být nějaká výjimka. Kolo jsem si jakž-takž dal do kupy den předem, zdravotní problémy se mi na rozdíl od loňska vyhnuly, tak jsem se mohl začít těšit na sobotu.

11.-12.4. Horská výzva Jeseníky

Stejně jako vloni, tak i letos byla mým prvním vážnějším závodem Horská výzva v Jeseníkách. Průběh zimy napovídal tomu, že to určitě bude v jiném pojetí, než loňské sněhové nadělení. Nástrahy trati dlouhé cca 65 km jsem byl připraven absolvovat se stabilním parťákem - Ondrou. Samozřejmě se opakovala stará známá situace, kdy jsme si dlouho před závodem říkali, jak nebudeme trénovat a kdo ví co ještě. Klasicky se to smrsklo jen na pár společných tréninků, mimo to jsem něco natrénoval i sám, ale kdyby toho bylo víc, tak bych se určitě nezlobil. Časové ambice byly letos určitě vyšší než loňškých 15 hodin, odhadovali jsme, že díky příznivým podmínkám bychom v cíli mohli být za nějakých 11 hodin. Před pátečním startem příliš nestíhám sledovat aktuální počasí, tak si pro jistotu balím více věcí, s tím, že až na místě se rozhodnu, co si obleču, co vezmu do batohu atd. Startuje se ze Ski areálu v Koutech nad Desnou pět minut před půlnocí, my tady přijíždíme kolem 22 hodiny, takže času na přípravu máme možná až moc, při čekání ve frontě na registraci se potkáváme s Tomášem a Dášou z X-trailu, takže nám to příjemně ubíhá. Vyfasujem startovní tašku a jdeme zpět k autu se pomalu připravovat. Přípravy jsou spíše laxní, nejdřív ještě něco pojíme a poté se začínáme chystat. Protože panuje celkem příznivé počasí, teploměr ukazuje + 4°C a nefouká, tak se ani příliš neobléká. Volím taky menší batoh, protože se rozhoduji, že mimo jídla a pití si s sebou vezmu už jenom tenkou bundu, kdyby nahoře na hřebenech foukalo. Čas kvapem ubíhá, do startu už moc nezbývá, tak finální přípravy už jsou poněkud hektičtější, poslední kontrola jestli máme všechno a přesunujeme se do startovního koridoru.

22.2. LysaCUP 2014 #17 - Rajská bouda - finále

Poslední únorová sobota = poslední etapa LysaCUPu = grandiózní finále a slavností vyhlášení. Po čtyřech měsících je na pořadu poslední etapa, která se tradičně běží z Malenovic od Rajské boudy. Další finálovou tradicí jsou také hendikepy, to znamená, že se vybíhá ve vlnách, nejdříve ti ,kteří se v žádné etapě nedostali do 50. místa, 2,5 minuty za nimi ti, kteří se alespoň jednou umístili na 50. až 12. místě a za další 2,5 minuty vybíhá ta největší elita, ti co se umístili lépe než na 12. místě. A abych nezapomněl, tak tato etapa je také dvojnásobně bodovaná, ale to mě nechává celkem v klidu, protože v celkovém pořadí jsem letos díru do světa neudělal, takže těch pár bodů navíc už to stejně nevytrhne.

Poačsí se nese tak nějak v duchu celé letošní zimy, pod mrakem, sychravo, do deště není moc daleko, na druhou stranu je aspoň teplo. Na parkoviště přijíždíme v dostatečném předstihu, takže máme spoustu času se připravit. Čas do startu rychle utíká, i díky tomu, že kamkoliv se pohnu, tak se tam najde někdo, s kým prohodím alespoň pár slov. S blížící se desátou hodinou to u startovní čáry začíná houstnout, tak se klasicky stavím do zadních pozic a čekám, až to všechno vypukne.

15.2. LysaCUP 2014 #16 - Ostravice - hráz přehrady Šance

Předposlední dějství LysaCUPu 2014 bylo na pořadu v sobotu 15.2. a před námi byla etapa z Ostravice, konrktétně od hráze přehrady Šance. Když se letos běžela poprvé, celkem jsem se vytrápil, tak jsem doufal, že tentokrát to bude lepší. V týdnu trochu nasněžilo, což jsem přijal s nadšením, protože ať si říká kdo chce, co chce, tak k LysaCUPu prostě patří sníh. Samozřejmě to nebyla žádná pořádná nadílka, ale bohužel i za těch pár centimetrů musíme být v tuto zimu vděční. Sobotní počasí ukázalo tu příjemnější tvář, při sluníčku se přece jenom běží lépe. Trochu jsem měl sice obavy z větru, který mě při rozběhání chtěl skoro odfouknout, ale nakonec se ukázalo, že to nebylo tak hrozné. Start byl na rozdíl od minula posunut trochu níže, aby se nemuselo hned po odstartování prudce točit doprava. Samozřejmě všichni byli připraveni na původním místě, a tak nařízený přesun způsobil to, že jsem se z mých oblíbených zadních pozic dostal dost dopředu. Chtěl jsem se ještě trochu posunout směrem vzad, ale než jsem to stihnul, tak už se odstartovalo.

8.2. LysaCUP 2014 #15 - Ostravice - hřiště

Letošní LysaCUP se nezadržitelně blíží ke svému finiši, v sobotu 8.2. byla na programu už 15. etapa, která se běžela z Ostravice - hřiště. Naposledy se běžela na silvestra a tenkrát jsem se po téměř měsíčním výpadku hodně trápil, tak jsem byl zvědavý, jaké to bude dnes. Na Ostravici přijíždíme s velkým časovým předstihem, auto necháváme klasicky u transformátoru, ať to máme při cestě z vrcholu blíž. Panuje velmi teplé, téměř jarní počasí, takže opět volím minimalistické oblečení. Cestou na start si ještě odskočíme ulevit střevům na Sepetnou, kde mimo jiné následuje humorná Fidova vložka, který si usmyslel, že vyzkouší některé prvky místního dětského hřiště. Cesta ke startu už probíhá bez jakýchkoliv mimořádností, u mostu už je opět spousta lidí, vypadá to, že startovní pole bude o něco větší než v minulých etapách. Startu se opět ujímá Dědek Beskydský, který dnes běží svou stou etapu. Krátký proslov a už se jde na to.

2.2. LysaCUP 2014 #14 - Malenovice Rajská bouda (přes Bezruče)

Čtrnáctá etapa LysaCUPu se konala v neděli 2. února, před námi byla prodloužená etapa z Malenovic - Rajské boudy přes hotel Petr Bezruč. Start byl naplánován na 17:00, takže mimo obvyklou výbavu bylo nutné si přibrat i nějaký ten zdroj světla. K Rajské boudě přijíždíme v celku brzo, takže máme dost času se pořádně připravit, Fido opět boduje, když vytahuje svou po domácku vyrobenou čelovku. Pro některé už to novinka nebyla, ale já ji viděl poprvé a nemohl věřit svým očím. Před startem jsem se chtěl alespoň trochu protáhout,ale potkala mě celkem nemilá věc, jakmile jsem vystoupil z auta a udělal asi tři kroky mě v levém koleni neskutečně píchlo. Vůbec nevím z čeho to bylo, ale najednou jsem nebyl schopen udělat pořádný krok. Zkusil jsem to po chvíli rozhýbat a bolest relativně přešla, tak doufám, že mě to při závodě nechytne znova. Do startu už zbývá jenom chvilka, tak se přesunuji k pomyslné startovní čáře, moc se nás tady dneska nesešlo, odhaduji to na nějakých 200 lidí, takže opět komornější atmosféra.

25.1. LysaCUP 2014 #13 - Visaláje

Poslední lednová sobota byla ve znamení 13. etapy LysaCUPu, ktrerá se běžela z nejvzdálenějšího místa startu - Visalájí. Protože na stejný den připadlo i konání extrémního závodu 24 hodin na Lysé hoře, očekávalo se na startu méně lidé než obvykle. Tato etapa patří k těm běhavějším, měří 7,9 km s celkem malým převýšením 577 m. Sobotní probuzení bylo příjemné, bohužel zjištění, že na vrcholu Lysé hory je -17°C a fouká silný vítr už tak příjemné nebylo. Každopádně ani takové počasí mě nemohlo od účasti odradit, jenom jsem si přibalil pár teplejších věcí. Na Visaláje přijíždíme o něco později, než jsme zvyklí, ale venku je stejně zima, tak na nějaké rozběhávání kašlem, zůstáváme zalezlí v autě a uvažujeme, co si oblečeme. Lidí kolem je opravdu o poznání méně, vypadá to na komorní závod. Čas startu se neúprosně blíží, tak tedy vylézáme ven a volíme závodní oblečení. Zima je opravdu značná, tak se radši trochu přiobléknu, Fido tento problém evidentně neřeší, protože se na start postavil v triku s krátkým rukávem. Myslím si o tom svoje, ale když mu to tak vyhovuje proč ne. Předstartovní procedury se dnes omezí opravdu jenom na nejnutnější minimum a už se startuje.

19.1. LysaCUP 2014 #12 - Ostravice - žel. přejezd 3v1

Další etapa LysaCUPu byla ve znamení speciální etapy z Ostravice od železničního přejezdu. Ta specialita spočívá v tom, že kdo má zájem může po prvním vyběhnutí na Lysou pokračovat dolů k hotelu P. Bezruč a odtud přes Veličky absolvovat další stoupání na vrchol Lysé hory, celá tato záležitost měří okolo 16 km a celkové převýšení činí 1 500 m. Vzhledem k vývoji letošní zimy, jsem v týdnu před etapou hodně uvažoval, jestli budu celé 3v1 absolvovat, protože bez sněhu to pro mě jaksi není ono. Nakonec jsem se tedy do 3v1 přihlásil a doufal, že terén nebude tak hrozný.

Na Ostravici opět parkujeme u trafa, abychom to při zpáteční cestě měli blíže. Panuje celkem příjemné počasí, je dost teplo, tak to s oblékáním nepřeháním. Dneska si s sebou výjimečně beru i hůlky, protože na 3v1 se určitě budou hodit. Sbíháme dolů na start, kde už je opět spousta natěšených závodníků. Stavím se, jak je teď poslední dobou obvyklé ke konci startovního pole a čekám, až se dáme do pohybu. Nelze si nevšimnout, jak se v průběhu let posunul start etapy, zatímco se kdysi začínalo ihned za kolejemi, tak dneska stojíme už téměř na mostě, ještě pár let a budeme startovat přímo od trafa :-). Ještě proběhnou nezbytné formality a potom už je odstartováno.

11.1. LysaCUP 2014 #11 - Ostravice - Mazák

Týden uběhl jak voda a už tady byla další etapa LysaCUPu. Po minulém trápení jsem doufal, že to bude lepší a pomoci tomu mělo i to, že se běžela má oblíbená etepa z Ostravice - Mazáku. Na podzim jsem si na ní zaběhl osobák, tak snad by se něco podobného mohlo podařit i nyní.

Opět díky protekci využíváme perfektní parkovací místo, Jsme tady celkem brzo, tak ještě chvíli posedíme, než se začneme připravovat. pak už to nabírá rychlé obrátky, klasická předstartovní příprava. Letošní ročník, je to celkem jednoduché, protože téměř pořád se běhá za teplého počasí, tak to nikdo s oblečením příliš nepřehání, trochu se rozběhám a pak už si to mířím hezky na start.

5.1. LysaCUP 2014 #10 - Ostravice - hráz přehrady Šance

Sotva člověk vstřebal silvestrovské a novoroční veselí, tak už ho čekala další etapa LysaCUPu. Tentokrát z Ostravice, od hráze přehrady Šance. Tato etapa měří 7,1 km a má převýšení 821 m, když si k tomu člověk ještě připočte to, že v průběhu trasy se běží cca 1,5 km po rovině a chvílemi i s kopce, tak to vydá na pořádnou nálož. Tuto etapu moc v oblibě nemám, protože hned od startu se rube do prudkého kopce a to mi moc nesedí.

K přehradě přijíždíme s dostatečným časovým předstihem, takže máme spoustu času se pořádně připravit, bohužel Fido přípravu trochu podceňuje, protože jakmile je od startováno, tak prohlásí, že si nechal čip v autě. Tímto pobaví všechny, co jsou kolem, včetně mě. Každopádně nemá smysl se tím zabývat a hledím si svého, abych se s dnešní etapou co nejlépe popral.

31.12. LysaCUP 2014 #9 - Ostravice - hřiště

Po téměř měsíční pauze, která byla zaviněná mou nemocí, jsem se poslední den roku 2013 opět postavil na start LysaCUPu. Na Silvestra se už tradičně běhá na nejdelší trase a to z hřiště na Ostravici, celá trasa má 8,8 km a převýšení 890 m. Další tradicí, která patří k silvestrovské etapě, jsou masky jednotlivých účastníků, ostudně musím přiznat, že jsem opět byl bez masky, i když nějaký plán jsem měl, bohužel díky zmiňované nemoci jsem ho nakonec nedokázal realizovat. Uvidíme, snad to příští rok vyjde.

Protože start byl naplánován už na 9 hodinu ranní, vyjíždíme ještě za tmy, máme v plánu nechat auto na parkovišti u transformátoru, ať to máme při zpáteční cestě blíž. Na parkoviště dojíždíme něco po osmé hodině a celkem jsme překvapení, že už je tady plno. Naštěstí ještě místečko najdeme, tak relativně v pohodě zaparkujeme. Na start je to něco kolem 2,5 km, času máme dost, tak se pohodovým tempem přesunujeme. Na startu už se to jenom hemží všemi možnými maskami, pozorování a glosování jednotlivých masek se neobejde bez pořádné legrace. Start má na starosti Dědek Beskydský, tentokrát převlečený za Jana Žižku, který výkřikem Hrr na ně uvádí téměř 300 hlavovou masu závodníků do pohybu