23.11. LysaCUP 2014 #4 - Janovice - Bystré

Další etapa LysaCUPuse běžela v sobotu 23.11., tentokrát se startem z Janovic - Bystrého, tato etapa byla výjimečná tím, že se jednalo o etapu mistrovskou. To znamená, že se běželo o medaile, u mě samozřejmě nehrozí, že bych na nějakou medailovou pozici dosáhl, ale to mě samozřejmě od startu nemohlo odradit. Trasa měří 7,9 km a má převýšení 892 m, čili opět jedna z těch těžších. Zatím se v historii LysaCUPu běžela jenom dvakrát a já jsem se při ní dvakrát šeredně vytrápil. Doufal jsem, že do třetice se to už nestane, ale každopádně jsem k této etapě přistupoval s respektem. Taky jsem si říkal, že bych už tady konečně mohl předběhnout, letos pro mě zatím nedostižného, Fida. Jemu se tato etapa na rozdíl ode mě vždycky povedla a patří k jeho oblíbeným. Motivace byla tedy jasná. 

V Janovicích bylo při našem příjezdu už celkem dost lidí, ale zaparkovali jsme bez nejmenšího problému. Počasí bylo velice nevlídné, zataženo, zima, sychravo - no prostě nic moc. Naštěstí jsem se před odjzedem podíval na webku a věděl jsem, že na vrcholu Lysé svítí sluníčko, to jsem taky vyprávěl svému okolí, ale moc mi nevěřili. No co, já jsem věděl svoje :-) I z tohoto důvodu volím lehké oblečení, počáteční chladno určitě vydržím a na sluníčku už to bude v pohodě. Taktika dneska byla jasná, začít hezky zezadu, postupně navyšovat tempo a pokud možno neztratit kontakt s Fidem a když by to šlo úplně nejlíp, tak ho předběhnout a utéct mu. Na startu stojím opravdu skoro na samém konci, za mnou už je tak maximálně 20 lidí, nicméně mě uklidňuje, že v blízkém okolí stojí mí obvyklí soupeři, takže asi i oni volí podobnou taktiku jako já. Ještě počkáme, než projede pár aut a během průjezdu toho posledního je odstartováno. Přesně podle plánu se nikam nehrnu a úvodní asfalt běžím opravdu na pohodu, po očku si samozřejmě stále hlídám své soupeře, ten největší je pár metrů přede mnou, ale není to nic hrozného. Asfalt je rychle za námi a vbíháme do lesa, tady začíná spousta lidí přecházet do chůze, ale já stále držím tempo a předbíhám. Profil se začíná zvedat, ale naštěstí v okamžiku, kdy cítím, že už tempo začíná být kritické přichází prudká zatáčka doprava a s ní i krásná vrstevnicová cesta. Přišla v pravý čas a já si mohu trochu odpočinout, tento úsek je velice příjemný, běží se mi úplně lehce, Fido stále přede mnou, zhruba nějakých 15 metrů, takže pohoda.

Přes rozcestí Tanečnice - sklad si to míříme k obávanému brdku jménem Kykulka, stoupání na ni je velice nepříjemné a je mi jasné, že pokud chci s Fidem držet krok, tak na vrcholu musím být hned za ním, protože jinak mi při seběhu uteče a já budu mít sakra problém. Plán se celkem daří, v prvotním stoupání ještě zvládám běžet a opravdu se dostávám hned za Fida, po chvíli se trasa ještě více zvedne a v tomto místě už přecházím do chůze, Fido stále běží, ale naštěstí ho chůzí celkem v pohodě stíhám, na vrcholu jsem podle plánu hned za ním a přichází seběh k Ivančeně. Fido ho na můj vkus běží pomalu, ale rozhoduji se akceptovat jeho tempo a v pohodě se za ním vyvézt. Jsem přesvědčený, že neví, že jsem těsně za ním a tady se mu ještě nechci ukazovat. Doběhnou nás nějací závodníci, ale kolem Ivančeny Fido celkem nasazuje tempo, takže jim utíkáme, tempo je to celkem příjemné a já pomalu spřádám plány, kdy půjdu před Fida, nakonec se rozhoduji, že zkusím uviset co nejdéle a nechat si to až do finiše. Bohužel tento plán záhy dostává fatální trhlinu, když se při stoupání k Malchoru Fidovi nechtěně ukážu po jeho pravé ruce. Jakmile zjišťuje, že jsem hned za ním, tak okamžitě zrychluje, což se posléze pro mě ukáže jako nepřekonatelný problém.

Ještě za Fidem zdroj: petka1408.rajce.net

Ještě, když vbíháme do lesa jsem těsně za ním, ale po pár metrech mi utíká a já už opravdu nemám sílu ho uviset. Náladu mi aspoň zvedá sluničko, které se tady začíná ukazovat. Fida stále vidím před sebou, je to nějakých 30 metrů, ale bohužel se tento rozdíl nezkracuje. Probíháme kolem Malchoru a pomalu se blížíme do finiše, tentokrát se neběží na vrchol po sjezdovce, ta obíhá se přesně po modré značce. Tady jsem šel asi jednou, maximálně dvakrát v životě a jsem celkem překvapený jak je tento úsek dlouhý. Na malý okamžik se kochám pohledem doprava, který je naprosto luxusní, protože už jsem nad mraky, které se pode mnou rozprostírají jako nadýchané peřiny. Z kochání mě probudí tvrdý náraz kamene do palce a já se soustředím zpět na běh. Konečně vybíhám pod křížem, do cíle už to je opravdu jenom kousek, chci to ještě zkusit trochu rychleji rozběhnout, ale vůbec to nejde, dokonce ještě na chvíli musím přejít do chůze, což se mi v tomto úseku moc často nestává. Konečně se v zatáčce ukáže stavba Bezručovy chaty a já se spíš jenom tak na efekt znova rozbíhám, přede mnou nikdo, za mnou taky ne, tak nemám moc motivace finišovat. Poslední stoupání a už je tady cíl, kde si odpípnu v čace 1:03:28. Vydechnu a hledám Fida, abych mu pogratuloval, že mě zase předběhl, teď už to nebylo tak výrazné, tak uvidíme, kdy se to konečně zlomí. Na vrcholu je podle předpokladů naprosto nádherně, jasno, sluníčko, teplo, výhledy - kvůli toho ta dřina opravdu stojí.

Jsem v cíli zdroj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net

Klasicky čekáme na ostatní a jak se všichni nabažíme tím, co si Lysá pro nás dnes přichystala tak míříme dolů. Nějak nespěcháme, cestu dolů si užíváme. Dole je v restauraci U Toflů přichystané vyhlášení dnešní mistrovské etapy, ale ještě než dojde k samotné ceremonii rozebíráme dnešní etapu nad talířem výborného guláše a sklenicí oroseného piva. Samotné vyhlášení se nese v LysaCUPovském stylu, takže je při něm hodně veselo, jakmile jsou všechny medaile a ceny rozdány, tak se vydáváme na cestu domů. Příště nás čeká etapa z Malenovic od Rajské boudy a vypadá to, že bude poprvé celá na sněhu. Už teď se těším.

Počasí na vrcholu zdroj: portal.chmi.cz

Webové stránky závodu

Výsledky etapy zde

Statistika:
čas: 1:03:28
umístění celkově/v kategorii: 129/79
průměrné tepy: 168/min
maximální tepy: 183/min