Poslední listopadový den byl ve znamení páté etapy LysaCUPu, tentokrát z Malenovic od Rajské boudy. Před námi byla trasa o délce 5,7 km, s převýšením 811 m. Tato trasa patří mezi mé oblíbenější i přesto, že se na ní najdou i nepříjemné úseky. Po minulé etapě byl pro mě cíl pořád stejný a to předběhnout Fida, ne že by mi vadilo, že jsem ho letos ještě nepředběhl, ale přece jenom čtyři etapy, kdy se mu pořád dívám na záda už jsou celkem dost. Počasí si pro nás přichystalo zimní variantu, takže jsem se těšil na první etapu ve sněhu. Cesta byla v pohodě a i když nás bylo v autě poněkud více, tak nedošlo k žádné neočekávané situaci. Na místo startu přijíždíme v dostatečném předstihu, takže na nás ještě vyjde celkem luxusní parkovací místo.
Počasí by mohlo být lepší, je lehce pod mrakem, ale na druhou stranu nesněží a i teplota je celkem příjemná. Na rozdíl od minulých etap se oblékám trochu více a s velkým pobavením sleduji a komentuji oblečení Fida, který si přichystal opravdu luxusní běžeckou soupravičku. Nevím, jestli ji taky někdy vyzkouším, každopádně co se týče pohodlí, musí být opravdu super. Jdeme se trochu rozběhat, potom ještě rychle nazpět do auta a hned na start. Lidí je opět celkem hodně, čekal jsem, že se sněhem počet trochu spadne, ale zatím to tak nebylo. Předstartovní horečka stoupá, já si jako minule vybírám místo hezky na konci startovního pole a za pár okamžiků je odstartováno. Vzniká chvilkový špunt, ale ten se za chvíli dává do pohybu. Nikam nespěchám, ze startu hezky pomalu a po očku si sledovat Fida, asfaltka je ze začátku bez sněhu, ale později se ukazují ledové a sněhové plotny a je třeba si dávat pozor, kam člověk šlape.
Jakmile doběhneme ke Korýtku, tak sněhu přibývá a začíná to být zajímavější. Se strmějším profilem předbíhám ostatní, kteří nemají tolik sil a postupně se dotahuji na Fida, běží se mi dobře, ale nebudu blbnout a před něho nepůjdu, taktika je jasná, zkusit uviset a podle situace ho když tak předběhnout. Jakmile se dostáváme do stojky nad Veličkama, tak musím přejít do chůze, protože sklon je na mě příliš velký, Fido stále kluše, ale v tempu, kterému zvládám zdárně sekundovat. Stoupání se mi zdá nějaké prudké a dlouhé, holt už jsem tady dlouho nešel, ke konci mi Fido trochu utíká, ale není to nic hrozného. Při přechodu na vrstevnicovou cestu se tempo kolem mě zvyšuje, tak taky musím trochu zabrat. Tyto přechody nemám moc rád, protože to nedokážu rozběhnout jako ostatní a většinou jsem předbíhán, nejinak je tomu i tady, ale co mě zneklidňuje více, je to, že Fido svůj náskok celkem zvyšuje. V lese ho vidím ještě před sebou, cca nějakých 10 míst, ale jakmile se dostaneme ke stojce, která ústí na rozcestí Pod Lukšincem, kde se připojuje zelená značka, nevěřím svým očím. Fido v ní nasadil ukrutné tempo, předbíhá ostatní, já jsem se silami v místech, kde záda ztrácejí své jméno a zase mě napadají černé myšlenky, že to je všechno v háji.
I já nakonec stojku překonám a vydávám se směrem k Lukšinci, tento úsek mám rád, je to tady příjemně zvlněné a hezky rychle to utíká, stále běžím v hadu závodníků, dneska se to nechce nějak roztrhat. Se stoupáním k Lukšinci si poradím a už probíhám kolem rozcestí. Po očku sleduji hodinky a ty ukazují nějakých 32 minut, což je celkem nic moc, v duchu jsem i dneska myslel na překonání osobáčku, ale s tímto časem to určitě nepůjde, aspoň že to bude pod hodinu. Za Lukšincem po dlouhé době zahlédnu Fida a zdá se mi, že počet lidí mezi námi se poněkud zmenšil. Že by se začínal trápit? Já jsem svoji krizi celkem překonal, tak možná bych ho ještě mohl prohnat. Nad Lukšincem mě předbíhá náčelník Vikingů a já se za něj hezky zavěšuji. Tempo má tak akorát a je lepší běžet za někým, než sám. Tady už se taky konečně začíná had závodníků trhat na menší skupinky. Dneska se běží po staré červené, což mi vyhovuje více, než to obíhat na okolo. Cítím se v pohodě a tak opouštím náčelníka a vydávám se vstříc Fidovi, hezky pomaličku se k němu přibližuji, vypadá to, že má nějakou menší krizi.Napojujeme se zpět na značku a stále stoupáme, Fidův náskok se pomalu tenčí, ale do cíle je ještě daleko a může se stát spousta věcí.
Konečně jsem na Větrech, tady se bude rozhodovat. Snažím se běžet, ale v některých okamžicích musím na chvíli přejít do chůze a orazit si. Tempo mám stále rychlejší než Fido a pořád se k němu přbližuji. Vbíhám do lesa a za chvíli už jsem u zatáčky, která je dneska celkem nepříjemně pokrytá ledem a sněhem, v tomto okamžiku mě spatřuje Fido, protože už překonal zledovatělé kameny a já jsem ještě pod nimi, odhadem nás dělí asi 15 metrů. Je mi jasné, že teď ze sebe musím vydat všechno, co se dá. Bohužel sil už moc není, tak běh prokládám s chůzí. Fido je na tom lépe a zase mi utíká. Takže dneska to zase nevyjde, zkouším se zmáčknout, ale opravdu to nejde, konečně jsem v poslední zatáčce, terén se tady trochu zhoršuje, protože sníh není příliš ušlapaný, ale na těch pár kroků to nevadí. Už je tady cíl a já si odpípnu za 54:10, nakonec to není tak hrozný čas, jak to v průběhu vypadalo, ale do osobáku hodně daleko. Fido už tady na mě vysmátý čeká, tak mi nezbývá nic jiného, než mu pogratulovat, že mě zase předběhl.
Jakmile doběhnou ostatní, tak jdeme na chvíli sednout do Kameňáku, trochu se ohřát a občerstvit, je tam hlava na hlavě, ale nějaké místečko si dokážeme urvat. Sedělo se celkem příjemně, ale moc se nezdržujeme a vydáváme se na cestu zpět. Ta probíhá bez nejmenšího problému a za chvíli jsme dole u auta. Příští týden nás čeká novinka v podobě časovkářské etapy, opět z Malenovic, ale od hotelu Petr Bezruč, tak uvidíme jak se bude dařit.
Webové stránky závodu
Jakmile doběhneme ke Korýtku, tak sněhu přibývá a začíná to být zajímavější. Se strmějším profilem předbíhám ostatní, kteří nemají tolik sil a postupně se dotahuji na Fida, běží se mi dobře, ale nebudu blbnout a před něho nepůjdu, taktika je jasná, zkusit uviset a podle situace ho když tak předběhnout. Jakmile se dostáváme do stojky nad Veličkama, tak musím přejít do chůze, protože sklon je na mě příliš velký, Fido stále kluše, ale v tempu, kterému zvládám zdárně sekundovat. Stoupání se mi zdá nějaké prudké a dlouhé, holt už jsem tady dlouho nešel, ke konci mi Fido trochu utíká, ale není to nic hrozného. Při přechodu na vrstevnicovou cestu se tempo kolem mě zvyšuje, tak taky musím trochu zabrat. Tyto přechody nemám moc rád, protože to nedokážu rozběhnout jako ostatní a většinou jsem předbíhán, nejinak je tomu i tady, ale co mě zneklidňuje více, je to, že Fido svůj náskok celkem zvyšuje. V lese ho vidím ještě před sebou, cca nějakých 10 míst, ale jakmile se dostaneme ke stojce, která ústí na rozcestí Pod Lukšincem, kde se připojuje zelená značka, nevěřím svým očím. Fido v ní nasadil ukrutné tempo, předbíhá ostatní, já jsem se silami v místech, kde záda ztrácejí své jméno a zase mě napadají černé myšlenky, že to je všechno v háji.
I já nakonec stojku překonám a vydávám se směrem k Lukšinci, tento úsek mám rád, je to tady příjemně zvlněné a hezky rychle to utíká, stále běžím v hadu závodníků, dneska se to nechce nějak roztrhat. Se stoupáním k Lukšinci si poradím a už probíhám kolem rozcestí. Po očku sleduji hodinky a ty ukazují nějakých 32 minut, což je celkem nic moc, v duchu jsem i dneska myslel na překonání osobáčku, ale s tímto časem to určitě nepůjde, aspoň že to bude pod hodinu. Za Lukšincem po dlouhé době zahlédnu Fida a zdá se mi, že počet lidí mezi námi se poněkud zmenšil. Že by se začínal trápit? Já jsem svoji krizi celkem překonal, tak možná bych ho ještě mohl prohnat. Nad Lukšincem mě předbíhá náčelník Vikingů a já se za něj hezky zavěšuji. Tempo má tak akorát a je lepší běžet za někým, než sám. Tady už se taky konečně začíná had závodníků trhat na menší skupinky. Dneska se běží po staré červené, což mi vyhovuje více, než to obíhat na okolo. Cítím se v pohodě a tak opouštím náčelníka a vydávám se vstříc Fidovi, hezky pomaličku se k němu přibližuji, vypadá to, že má nějakou menší krizi.Napojujeme se zpět na značku a stále stoupáme, Fidův náskok se pomalu tenčí, ale do cíle je ještě daleko a může se stát spousta věcí.
Konečně jsem na Větrech, tady se bude rozhodovat. Snažím se běžet, ale v některých okamžicích musím na chvíli přejít do chůze a orazit si. Tempo mám stále rychlejší než Fido a pořád se k němu přbližuji. Vbíhám do lesa a za chvíli už jsem u zatáčky, která je dneska celkem nepříjemně pokrytá ledem a sněhem, v tomto okamžiku mě spatřuje Fido, protože už překonal zledovatělé kameny a já jsem ještě pod nimi, odhadem nás dělí asi 15 metrů. Je mi jasné, že teď ze sebe musím vydat všechno, co se dá. Bohužel sil už moc není, tak běh prokládám s chůzí. Fido je na tom lépe a zase mi utíká. Takže dneska to zase nevyjde, zkouším se zmáčknout, ale opravdu to nejde, konečně jsem v poslední zatáčce, terén se tady trochu zhoršuje, protože sníh není příliš ušlapaný, ale na těch pár kroků to nevadí. Už je tady cíl a já si odpípnu za 54:10, nakonec to není tak hrozný čas, jak to v průběhu vypadalo, ale do osobáku hodně daleko. Fido už tady na mě vysmátý čeká, tak mi nezbývá nic jiného, než mu pogratulovat, že mě zase předběhl.
Jakmile doběhnou ostatní, tak jdeme na chvíli sednout do Kameňáku, trochu se ohřát a občerstvit, je tam hlava na hlavě, ale nějaké místečko si dokážeme urvat. Sedělo se celkem příjemně, ale moc se nezdržujeme a vydáváme se na cestu zpět. Ta probíhá bez nejmenšího problému a za chvíli jsme dole u auta. Příští týden nás čeká novinka v podobě časovkářské etapy, opět z Malenovic, ale od hotelu Petr Bezruč, tak uvidíme jak se bude dařit.
Webové stránky závodu
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 0:54:10
umístění celkově/v kategorii: 124/74
průměrné tepy: 168/min
maximální tepy: 181/min
Statistika:
čas: 0:54:10
umístění celkově/v kategorii: 124/74
průměrné tepy: 168/min
maximální tepy: 181/min
Žádné komentáře:
Okomentovat