31.12. LysaCUP 2014 #9 - Ostravice - hřiště

Po téměř měsíční pauze, která byla zaviněná mou nemocí, jsem se poslední den roku 2013 opět postavil na start LysaCUPu. Na Silvestra se už tradičně běhá na nejdelší trase a to z hřiště na Ostravici, celá trasa má 8,8 km a převýšení 890 m. Další tradicí, která patří k silvestrovské etapě, jsou masky jednotlivých účastníků, ostudně musím přiznat, že jsem opět byl bez masky, i když nějaký plán jsem měl, bohužel díky zmiňované nemoci jsem ho nakonec nedokázal realizovat. Uvidíme, snad to příští rok vyjde.

Protože start byl naplánován už na 9 hodinu ranní, vyjíždíme ještě za tmy, máme v plánu nechat auto na parkovišti u transformátoru, ať to máme při zpáteční cestě blíž. Na parkoviště dojíždíme něco po osmé hodině a celkem jsme překvapení, že už je tady plno. Naštěstí ještě místečko najdeme, tak relativně v pohodě zaparkujeme. Na start je to něco kolem 2,5 km, času máme dost, tak se pohodovým tempem přesunujeme. Na startu už se to jenom hemží všemi možnými maskami, pozorování a glosování jednotlivých masek se neobejde bez pořádné legrace. Start má na starosti Dědek Beskydský, tentokrát převlečený za Jana Žižku, který výkřikem Hrr na ně uvádí téměř 300 hlavovou masu závodníků do pohybu

První kilometr a půl je kolem řeky po rovině, tak se tady většinou běží slušné tempo. Jsem zvědav, jak to dneska zvládnu, přecejenom jsem dlouhou dobu vůbec nic nedělal. První stovky metrů ukazují, že to dneska nebude zadarmo, už tady nejsem naprosto schopný akceptovat tempo mých obvyklých soupeřů, takže je nechávám utéct a přepínám do módu "běž si podle sebe". Opravdu se nikam neženu, předbíhající soupeře vůbec neřeším a spíš se jenom tak koukám kolem sebe a pozoruji. Rovinu mám za sebou a přichází první ostré stoupání, zatím ještě po asfaltu. Tady už se zvolňuje, já zvolňuji samozřejmě taky, ale pořád jsem o něco rychlejší než ostatní, tak i pár lidí předběhnu. Asfalt se za chvíli mění v kamenitou cestu, ale ani tento přechod mi nevadí. Menší odpočinková pasáž po rovince a za ní opět celkem prudší stoupání nás dovede až ke stoupání v lesní pasáži, jakmile se s ním poperu přichází úsek za odměnu. Nejdříve po rovině a potom i s kopce se běží opravdu dobře, na zemi se sice sem tam objevuje bláto, ale není to nic hrozného. Ale nemá to dlouhého trvání a už zase musíme do kopce. Opět po asfaltu obíháme horu Ostrá a kolem Zbuja až na Albínovo náměstí. Tento úsek nemám moc rád, protože když se člověk podívá doprava, tak vidí cíl svého snažení, který odtud vypadá strašně vysoko a hlavně daleko.

Nad Lukšincem zdroj: skvk.cz

Ovšem i s tímto úsekem se relativně dobře poperu a už jsem ve stoupání za Albínovým náměstím, je celkem prudší, někteří přecházejí do chůze, já stále běžím, tak pár lidí předbíhám. Po stoupání přichází opět odpočinková pasáž, kdy se téměř po rovině dokážu krásně rozběhnout, za chvíli se zleva připojuje žlutá značka od Veličků, na rozcestí je pár povzbuzujících lidí, což je velice příjemné. Stále se mi běží celkem dobře, tak opět pár lidí předbíhám. Kousek pod Lukšincem předbíhám pro mě jednoznačně nejlepší masku dnešního dne. Hokejista v kompletní výstroji a s bruslemi na nohou! Naprosto nechápu! Předbíhám ho a říkám, něco ve smyslu, že je to fakt borec. Na Lukšinci jsem v čase zhruba 48 minut od startu, což není žádná sláva, odhaduji, že do cíle bych to mohl stihnout kolem času 1:13. Dosud to bylo na trase bez ledu a sněhu, ale tady už se terén pomalu začíná horšit. Zatím to není nic hrozného a dá se v klidu běžet. Všude kolem je spousta turistů, ale mají pro nás pochopení, takže se to obejde bez nějakých potíží. Míjím křížení staré a nové červené, stále běžím, ale vím, že teď přijde úsek, který není zadarmo, pohrávám si s myšlenkou celoběhu, ale sklon a terén je proti mě, tak poprvé od startu přecházím do chůze. Změna rytmu mě nějak nerozhodí, tak se v poklidu prokousávám stále blíže k cíli. Sem tam se snažím popoběhnout, ale už je to spíše trápení, tak volím jenom rychlou chůzi. Na Větrech se přece jenom rozbíhám na delší úseky, ale už to není to co na startu. Jakmile v běhnu do lesa, tak to začíná být celkem zajímavé, protože kombinace sněhu a ledu v tomto místě činí i pouhou chůzi celkem obtížnou. Nějak se s tím poperu, stejně tak i s obávanou levotočivou kamenitou zatáčkou. Do cíle už je to jenom kousek, za mnou je mezera, přede mnou jsou taky celkem daleko, tak se do nějakého finiše neženu a do cíle si bez nejmenšího stresu doběhnu v čase těsně pod 1:13.

Jsem v cíli zdroj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net

V cíli už je spousta lidí, hledám ostatní, abychom mohli společně zamířit na obligátní malinovku, v hospodě je hlava na hlavě, tak se moc nezdržujeme a za chvíli se vydáváme na cestu zpět dolů. Je celkem zajímavá, protože terén se podstatně liší od toho, v čem jsme běželi nahoru. Nicméně se v pohodě dostáváme k autu a vydáváme se na cestu zpět domů.

Časově to dneska nebylo úplně špatné, ale co se týče umístění, byl to můj letošní nejhorší výkon. Každopádně jsem s tím celkem počítal a je jenom otázka, jak to bude vypadat příště, kdy se poběží od hráze přehrady Šance.

Webové stránky závodu

Výsledky etapy zde

Statistika:
čas: 1:12:58
umístění celkově/v kategorii: 152/90
průměrné tepy: 173/min
maximální tepy: 181/min