Sotva člověk vstřebal silvestrovské a novoroční veselí, tak už ho čekala další etapa LysaCUPu. Tentokrát z Ostravice, od hráze přehrady Šance. Tato etapa měří 7,1 km a má převýšení 821 m, když si k tomu člověk ještě připočte to, že v průběhu trasy se běží cca 1,5 km po rovině a chvílemi i s kopce, tak to vydá na pořádnou nálož. Tuto etapu moc v oblibě nemám, protože hned od startu se rube do prudkého kopce a to mi moc nesedí.
K přehradě přijíždíme s dostatečným časovým předstihem, takže máme spoustu času se pořádně připravit, bohužel Fido přípravu trochu podceňuje, protože jakmile je od startováno, tak prohlásí, že si nechal čip v autě. Tímto pobaví všechny, co jsou kolem, včetně mě. Každopádně nemá smysl se tím zabývat a hledím si svého, abych se s dnešní etapou co nejlépe popral.
K přehradě přijíždíme s dostatečným časovým předstihem, takže máme spoustu času se pořádně připravit, bohužel Fido přípravu trochu podceňuje, protože jakmile je od startováno, tak prohlásí, že si nechal čip v autě. Tímto pobaví všechny, co jsou kolem, včetně mě. Každopádně nemá smysl se tím zabývat a hledím si svého, abych se s dnešní etapou co nejlépe popral.
Od startu se nikam neženu, není kam spěchat, po sněhu ani památky, tak pokud budu mít sílu předbíhat, tak se nemusím nikde brodit. Nastavené tempo mi po chvíli přijde moc vysoké, tak zvolňuji, bohužel po chvíli je něco špatně a začínám mít nějaký blok. Hlava by chtěla, ale tělu se nějak nechce. No, uvidíme co z toho nakonec bude. První stoupání vydržím celé běžet, i když tempo není nějak závratné a stále se cítím pod psa. V krátkém traverzovém lesním úseku, kdy všichni zrychlují, jsem naprosto mimo. Vůbec nechápu co se se mnou děje. Na psychice mi už vůbec nepřidává to, že mě předbíhá Verča, která vypadá úplně v pohodě. Dochází mi, že dneska to bude hodně zajímavé, snažím se jí zachytit, ale vůbec to nejde. Vzdávám to a s mírně poraženeckou náladou začínám opět stoupat. Verča se mi vzdaluje rychlostí blesku a já mám chuť se na všechno vykašlat a zabalit to. Stoupání nakonec nějak přetrpím a jsem na zmiňovaném 1,5 km dlouhém odpočinkovém úseku.
Rozbíhám se a vypadá to, že by to konečně mohlo jít o trochu lépe. Dobíhám Verču, říkám ji, že ji "mám strašně rád" a snažím se jí utéct, po chvilce jsem si myslel, že už jsem si nějaký náskok vybudoval, ale hluboce jsem se mýlil, protože jakmile jsem trochu zvolnil, tak šla opět přede mě. Tak to teda ne u rozcestí Pod Čuplem nasazuji opravdu kruté tempo, s cílem utéct Verči a dál si jít svoje. Opravdu jí o pár desítek metrů utíkám, což vyhodnocuji jako dostatečné a opět zvolňuji. Přede mnou je stoupání na Kobylanku, které já osobně řadím k těm nejvýživnějším v rámci všech etap LysaCUPu. Pocitově se mi jde dobře, situaci za sebou vůbec nekontroluju. Nekonečné stoupání je konečně za mnou a opět přichází odpočinkový rovinaty úsek. Tady už se mezi jednotlivými závodníky vytvořily celkem velké mezery, tak se běží o něco líp. Když probíhám kolem rozcestníku, tak se začíná měnit i terén, do této chvíle to bylo hezky na suchu, ale tady už začíná být sníh a led. Běh se stává trochu nejistějším, ale stále se mi běží celkem dobře. V lese se dostávám před pár lidí, kterým už to tak nejde a pořád si běžím svoje, jenom koutkem oka za sebou zahlédnu někoho ve světlém oblečení, ale nijak tomu nevěnuji pozornost a běžím dále. Po nějaké chvíli se otáčím a s hrůzou zjišťuji, že ta osoba ve světlém je Verča. Tak to teda ne, to ji nedaruji, myslel jsem, že je někde daleko za mnou a ona si to zatím hezky běží v mém stínu. Do cíle už to není moc daleko, tak opět zapínám vyšší otáčky a utíkám ji. Ještě před tím, než se vyběhne na asfalt vidím asi pět lidí přede mnou Martina z VZS, uvažuji, že bych ho ještě mohl dát, aspoň by mi to zlepšilo pocit z celé dnešní etapy. Zkusím teda ještě ze sebe něco vymáčknout, na asfaltu se mu celkem přibližuji a když se stáčíme doleva na horní část sjezdovky, tak jdu před něho, čekám, že se kousne, ale hned v tom krátkém stoupání mu utíkám. Na asfaltu už se nikam neženu a jenom si hlídám, aby mě už nikdo nepředběhnul. Do cíle dorážím v čase něco nad hodinu, což je nic moc, ovšem vzhledem k tomu, jak jsem se trápil, jsem s lepším časem ani nepočítal.
Webové stránky závodu
Rozbíhám se a vypadá to, že by to konečně mohlo jít o trochu lépe. Dobíhám Verču, říkám ji, že ji "mám strašně rád" a snažím se jí utéct, po chvilce jsem si myslel, že už jsem si nějaký náskok vybudoval, ale hluboce jsem se mýlil, protože jakmile jsem trochu zvolnil, tak šla opět přede mě. Tak to teda ne u rozcestí Pod Čuplem nasazuji opravdu kruté tempo, s cílem utéct Verči a dál si jít svoje. Opravdu jí o pár desítek metrů utíkám, což vyhodnocuji jako dostatečné a opět zvolňuji. Přede mnou je stoupání na Kobylanku, které já osobně řadím k těm nejvýživnějším v rámci všech etap LysaCUPu. Pocitově se mi jde dobře, situaci za sebou vůbec nekontroluju. Nekonečné stoupání je konečně za mnou a opět přichází odpočinkový rovinaty úsek. Tady už se mezi jednotlivými závodníky vytvořily celkem velké mezery, tak se běží o něco líp. Když probíhám kolem rozcestníku, tak se začíná měnit i terén, do této chvíle to bylo hezky na suchu, ale tady už začíná být sníh a led. Běh se stává trochu nejistějším, ale stále se mi běží celkem dobře. V lese se dostávám před pár lidí, kterým už to tak nejde a pořád si běžím svoje, jenom koutkem oka za sebou zahlédnu někoho ve světlém oblečení, ale nijak tomu nevěnuji pozornost a běžím dále. Po nějaké chvíli se otáčím a s hrůzou zjišťuji, že ta osoba ve světlém je Verča. Tak to teda ne, to ji nedaruji, myslel jsem, že je někde daleko za mnou a ona si to zatím hezky běží v mém stínu. Do cíle už to není moc daleko, tak opět zapínám vyšší otáčky a utíkám ji. Ještě před tím, než se vyběhne na asfalt vidím asi pět lidí přede mnou Martina z VZS, uvažuji, že bych ho ještě mohl dát, aspoň by mi to zlepšilo pocit z celé dnešní etapy. Zkusím teda ještě ze sebe něco vymáčknout, na asfaltu se mu celkem přibližuji a když se stáčíme doleva na horní část sjezdovky, tak jdu před něho, čekám, že se kousne, ale hned v tom krátkém stoupání mu utíkám. Na asfaltu už se nikam neženu a jenom si hlídám, aby mě už nikdo nepředběhnul. Do cíle dorážím v čase něco nad hodinu, což je nic moc, ovšem vzhledem k tomu, jak jsem se trápil, jsem s lepším časem ani nepočítal.
 |
| V cíli zdroj: sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.net |
Další etapa v plánu je opět z Ostravice, od Mazáku. Tuto etapu mám rád, vždycky se mi na dařilo, tak uvidím, jestli to bude lepší než dnes.
Webové stránky závodu
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 1:01:41
umístění celkově/v kategorii: 161/100
průměrné tepy: 167/min
maximální tepy: 178/min
Statistika:
čas: 1:01:41
umístění celkově/v kategorii: 161/100
průměrné tepy: 167/min
maximální tepy: 178/min
Žádné komentáře:
Okomentovat