Z ČR jsme odjížděli v pondělí ráno, celkem nás v prostorném autobuse jelo 7 lidí, po nějakých 26 hodinách jsme úspěšně dorazili do cíle naší cesty. Po ubytování a krátkém odpočinku jsme se rozhodli, že si půjdeme očíhnout trasu silničního závodu. Tréninkově jsme si objeli jedno kolo a potom se pomotali kolem okolí, abychom tak trochu věděli, kde co je. Okruh byl dlouhý něco přes 20 km, byly na něm dvě stoupání, která nebyla příliš prudká, ale za to celkem dlouhá, při naší tréninkové jízdě foukal docela silný vítr, což by při závodě bylo hodně nepříjemné. Se smíšenými pocity jsme se tedy vrátili zpět na ubytování.
Středa byla ve znamení menšího tréninku a následného odpočinku, ve čtvrtek jsme se jeli do centra závodu zaregistrovat a kluci se jeli podívat na trať MTB a časovky, já jsem si dal odpočinkový den. V pátek byl na pořadu MTB závod, kde jsme měli zastoupení 4 závodníků. My, co jsme MTB nejeli, jsme se snažili vytvořit co nejlepší podpůrný tým, což se nám myslím podařilo, protože Adam Kauer zajel výborně a ve své kategorii se stal mistrem světa. Po skončení MTB jsem se jel na kole trochu protáhnout, protože už jsem byl za poslední dva dny poněkud ztuhlý. V sobotu se jela časovka, ale té jsem se neúčastnil ani jako podpůrný tým a radši jsem si vyjel do okolí.
Konečně tady byla neděle a s ní silniční závod, startovali jsme v 15:30 společně kategorie S1 a S2, před námi tedy bylo 105 km rozdělených na nájezd na okruh, 4 okruhy a dojezd zpět do cíle. Na startu stojím s plánem co nejdéle vydržet v balíku a zkusit něco zajet. Hned od startu se jedou celkem kule, ani se nenadám a už jsme pod prvním stoupáním, balík nasazuje tempo, snažím se ho akceptovat, nějakou dobu vydržím, ale cítím, že to nebude ono, pohled ne tepák, kde se hodnoty pohybují nad 185 tepů mě v tom ujišťuje. Každopádně zatínám zuby a šlapu co to dá, bohužel došlo k tomu, čeho jsem se obával a na vrcholu stoupání mám balík cca 10 metrů přede mnou, je mi jasné, že ve stavu, kdy mám srdce až v krku nemám šanci ho dojet. Kolem mě je pár dalších odpadlíků, ale někteří jsou na tom ještě hůř než já, takže o vytvoření nějaké skupinky nemůže být řeč. Zkusím tedy ze sebe ještě něco vymáčknout, ale balík samozřejmě nestáhnu a má to za následek jenom to, že se totálně odvařím. předjíždí mě čtveřice závodníků, ale jsem tak mimo, že nemám šanci se jich zachytit. Začínají mě přepadat černé myšlenky, psychika je na bodu nula, radši se ani neohlížím za sebe, abych třeba nezjistil, že jsem na úplném chvostu. Po nějaké době se dávám trochu do kupy a dojíždí mě skupina, které už uvisím. Začínám se dostávat do pohody a konečně, i když, jak později zjišťuji, opravdu na chvostu si to relativně začínám užívat. Naše skupina se postupně rozrůstá až na nějakých 13 lidí, ve které jsou kromě mě ještě 3 z mojí kategorie. V hlavě se mi rodí myšlenka, že za žádnou cenu nesmím dojet poslední, takže si je pomalu začínám hlídat. V pohodovém tempu mezi závodníky ze Španělska, Itálie a Francie kroužím dvě kola. V půlce čtvrtého kola zjišťujeme, že tempo je asi příliš pohodové, protože nám pořadatel z motorky sděluje, že máme zrychlit, protože nestihneme dojet v limitu a nás nebudou klasifikovat (teda tak jsem to aspoň ze směsice asi čtyř jazyků a všemožných pohybů rukou pochopil). Za následek to mělo, že jsme opravdu zrychlili, ale ne nějak drasticky a pořád jsem byl v pohodě. Při dojezdu do cíle to začalo trochu vřít, ale pořád jsem si jel svoje a hlavně si hlídal soupeře, byl jsem odhodlaný jim zkusit nastoupit a doufat, že je urvu. Asi 700 metrů před cílem se za to opravdu vzalo a já nelením a snažím se udržet vepředu, držím se dobře, trhám se asi v 7 lidech a za chvíli máme za sebou díru, zkoumám, kdo z mých soupeřů je tady se mnou, ale jaké je moje překvapení, když zjišťuji, že z mé kategorie jsem tady sám. To mě uklidňuje a i z toho důvodu, že tempo začínám být na mě příliš, tak zvolňuji. Do cíle mám posledních 200 metrů a už vím, že zezadu mě nikdo nepředjede. V poklidu tedy projíždím cílovou čarou. Se svým výkonem samozřejmě spokojen nejsem, zjišťuji co ostatní a těm se taky nevedlo podle představ. Moc se nezdržujeme a vracíme se zpět na ubytování.
Pondělí po závodě už bylo ve znamení balení a ještě krátkého výletu po okolí, zpět do ČR odjíždíme odpoledne, doma jsme v úterý večer.
Kompletní výsledky zde
Převažují smíšené pocity, jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, bohužel výkon nebyl podle představ. Co se týče zajištění závodu, tak to bylo na vynikající úrovni - nejvíc se mi líbila kompletně uzavřená trať a doprovod policejních motorek i v naší malé skupince :-)
Statistika:
Vzdálenost: 105,4 km
Průměrná rychlost: 36,3 km/h
Maximální rychlost: 58,1 km/h
Čas: 2:54:25
Průměrné tepy: 158/min
Maximální tepy: 188/min
Umístění celkově/v kategorii: 42/10
Žádné komentáře:
Okomentovat