Jako každoročně, tak i letos jsem se postavil na start dlouhé trasy Porubajku. Pokud jsem vždycky před startem tvrdil, že mám minimální nájezd kilometrů, tak letos to určitě byla pravda. Protože dlouhou dobu panovalo zimní počasí, tak jsem tomu najíždění moc nedal. I z tohoto důvodu nešlo očekávat žádné výrazné výsledky a tak jsem k celému závodu přistupoval poněkud ležérně. Plán byl naprosto jednoduchý, nikam se příliš nehnat a spíš si to jenom pořádně užít. Číslo jsem si vyzvedl den předem, takže v sobotu jsem nemusel nikam spěchat. Počasí opět nezklamalo a ukázalo tu pravou jarní tvář. Příjemná teplota a jasno byl první předpoklad toto, že bych si to opravdu mohl užít. Další věc, která mi hrála do karet byla ta, že se Pavel letos rozhodl jet krátkou trasu, takže jsem se nemusel stresovat, že by mě nedejbože předjel.
Start proběhl krátce po desáté hodině, v balíku je trochu těsno, tak se snažím vydobýt si nějaký ten životní prostor. To se mi daří, takže první asfaltové kilometry v pohodě přežívám, stejně tak i pasáž v okolí porubské myslivny. Tady už se to díky stoupání trochu natahuje a prostoru je daleko více. Projíždíme koupalištěm a za chvíli už jsme pod sjezdovkou. Celkem v pohodě ji vyjedu a už se singlíkem vydávám společně s ostatními k restauraci Mexiko. Jede se celkem pomalu, předjíždět nejde, tak si aspoň trochu odpočinu. Protože se u Mexika dělá nová cyklostezka, tak můj neoblíbený úsek objíždíme. Nejdřív je to po rovině, ale za chvíli se to zvedne do celkem nepříjemného kopce. Každopádně se mi to jede lépe, než po klasické trase, takže spokojenost. Profičíme areálem lázní a už je před námi sjezd do údolí Polančice. V rámci tréninku jsem si ho párkrát sjel, takže by mě nemělo nic překvapit. Bez úhony jsem dole a můžu pokračovat dále.
 |
| Stoupání za Zbyslavicemi zdroj: lickaphoto.rajce.net |
S asfaltovým stoupáním si poradím, stejně tak i se sjezdem, který je následován kratším stoupáním podél lesa a potom zase z kopce přes pole. Zatím to všechno relativně jde, tak uvidíme jak dlouho to vydrží. Křížíme cestu Zbyslavice - Kyjovice a čeká nás pěkný úsek po zpevněné lesní cestě. Jedu ve skupince, takže i když je to do kopce, tak to pěkně utíká. Opouštíme cestu a pěkným sjezdem míříme k potoku, na mostku je trochu zácpa, ale to moc nevadí, protože v následující cyklokrosové vložce je zácpa ještě větší. Jsme opět na cestě a vydáváme se k Panskému mlýnu, tam na mě přesně podle plánu čeká Tomáš, který mi dává nový bidon.
 |
| Sjezd do údolí Seziny zdroj: cyklopav.rajce.net |
Následující úsek se jede v celkem nepříjemném protivětru, naštěstí jsem ve skupince, tak se snažím co nejvíce schovat. U občerstvovačky jenom rychle popadnu banán a bez zastavení jedu dále. Následující kilometry se mi začínají nepříjemně táhnout. Jednak je to tím, že jsem se do těchto míst od loňského Porubajku nepodíval, tak zase tápu, kde, co a jak. A za druhé začínám trochu cítit únavu, takže značné úseky jedu sám. Ostatní jsou na tom asi lépe, protože mě celkem bez problémů předjíždí. Nicméně mě to příliš nerozhodí, protože s něčím podobným jsem počítal, byla jenom otázka, kdy to přijde. Přepínám z pseudozávodního módu do módu kochacího a v poklidu ukrajuji další kilometry. Vyjíždím stoupání u Jakbčovic, potom chvilku po asfaltu a pak už je přede mnou dlouhý sjezd údolím Raduňky.
 |
| Stoupání do Jakubčovic zdroj: aleha.rajce.net |
Ve sjezdu jsme se sjeli asi čtyři závodníci dohromady, takže to ve skupince celkem fičí. Bohužel v následujícím stoupání k Podvihovu už to tak nejede. Každopádně si s ním nějak poradím, abych si potom mohl užít další sjezd. Ten mě dovede k další asfaltce, po které se vydávám až do Nových Sedlic. Jedná se o celkem dlouhý úsek, takže by bylo fajn, když bych byl v nějaké skupině, ale jsem bohužel sám, tak se s tím musím nějak poprat. Z Nových Sedlic následuje dlouhé, nepříjemné stoupání. Aby toho nebylo málo, tak se mi začínají ozývat křeče, doufám, že to nebude nic hrozného a že se s tím nějak poperu. Největší stoupání je za mnou, teď už by to nemělo být tak hrozné. Bohužel už mi to moc nejede, tak se opět jenom tak kochám. Naštěstí druhá občerstvovačka v Pusté Polomi už je doslova za rohem. Přijíždím na ni, nechám si doplnit bidon, něco pojím a lehce si upravím sedlo, protože se mi zdá, že poslední kilometry to není úplně ono.
Po krátké zastávce se vydávám na poslední úsek trati. Bohužel se tady spojují obě trasy dohromady a začíná tu být poměrně těsno. I z toho důvodu sjezd do Zátiší jedu pomaleji, než bych mohl. Dost lidí se snaží uhýbat, ale bohužel někdy to nejde a tak musím akceptovat jejich tempo. V Zátiší čeká poslední větší stoupání v podobě výjezdu do Horní Lhoty. Moc rychle se nejede, ale to mi nevadí, aspoň do toho nemusím tolik rubat, protože nohy nejsou zcela v pořádku. Stále cítím, že stačí málo a můžu chytit křeče a tím pádem bych byl vyřízený.
 |
| V Dolní Lhotě zdroj: roman398.rajce.net |
Sjezd z Horní do Dolní Lhoty je jako za odměnu, stejně tak i další úsek do Krásného Pole. Tady se na rozdíl od loňska jede trochu jiná trasa, která nás dovede až k okraji Vřesinské strže. Abychom se napojili na původní trasu, tak musíme vyjet krátké, ale výživné stoupání. Většina tady kolo tlačí, ale já jsem ho nějakým způsobem dokázal vyjet. Jsme na původní trase a do cíle už toho moc nezbývá. Projíždím kolem planetária, poslední úsek v lese a už jsem na asfaltě. Na zemi značka, že do cíle to je jenom kilometr, takže už to mám skoro za sebou. Trochu se rozkoukávám kolem sebe, jestli dojde ještě k nějakému předcílovému soupeření, ale zatím to tak nevypadá. Zezadu se na mě nikdo netlačí a skupinku přede mnou už asi dojet nestihnu. Nevím jak, ale nakonec se mi ji ještě před cílovým stoupáním dojet podařilo. Nestíhám se však zorientovat, kdo je z jaké trasy a jestli má tedy vůbec smysl zkusit se ještě porvat o nějaké to místečko. Nakonec se rozhodnu, že to zkusím a tak to trochu rozjíždím. Vypadá to, že do spurtu se chce jenom jednomu závodníkovi, tak uvidíme jak to dopadne. Samozřejmě o nic nejde, ale za tu srandu to přece jenom stojí. Na posledních 200 metrech do toho teda začneme bušit. Borec se chvíli drží, ale nakonec uvadá a tak tento bezvýznamný souboj vyhrávám já. Cílem projíždím v čase
3:15:51, což je čas, se kterým jsem tak nějak počítal, takže jsem spokojený.
Výsledky 68 km trasy zde
Webové stránky závodu
Statistika:
Vzdálenost: 70,69 km
Průměrná rychlost: 21,7 km/h
Maximální rychlost: 58,7 km/h
Čas: 3:15:51
Umístění celkově/v kategorii: 156/62
Průměrné tepy: 153/min
Maximální tepy: 182/min
Žádné komentáře:
Okomentovat