První srpnový víkend se konal třetí a závěrečný závod ze seriálu Horská Výzva. Dějištěm byly Krkonoše, start a cíl závodu byl situován ve ski areálu Sv. Petr ve Špindlerově Mlýně. Stejně jako na první závod, který se konal na začátku dubna v Jeseníkách, tak i do Krkonoš mířím s Ondrou pod názvem týmu Kevin & Perry. Pořadatelé zhruba týden před závodem avizují změnu trasy, kdy ochranáři nechtějí závod pustit přes Sněžku, což mě celkem dost rozhodilo, protože v Krkonoších jsem ještě nikdy nebyl a právě na návštěvu nejvyššího vrcholu České republiky jsem se hodně těšil. Každopádně toto nás od účasti nemohlo odradit a tak v pátek odpoledne sedáme do auta a vyrážíme směr Krkonoše.
Cesta, i když daleká, ubíhá v pohodě a do Špindlu přijíždíme někdy kolem 22. hodiny. Trochu nevěřím svým očím, protože to co kolem sebe vidím, mě trochu vyvádí z míry. Přece jenom z Beskyd na takové horské středisko zvyklý nejsem a tady si připadám, jako kdybych ani na horách nebyl. Nicméně není čas obdivovat "krásy" okolí a je třeba se jít zaregistrovat a připravit se na start. Do startu máme něco přes hodinu a půl, čili času je více než dost, při registraci potkáváme známé tváře, tak se dáváme do řeči. Registrace je bezproblémová, dostáváme startovní tašky a jdeme zpět k autu. Tady nejdřív pojíme zásoby z domova a potom se pomalu začínáme chystat. Klasická otázka co si obléct je dnes jednoduchá, počasí je nádherné, zima není, předpověď je příznivá, takže nakonec to vyhrává triko s krátkým rukávem a spíš jenom tak pro jistotu bunda do batohu. Ještě přibalit nějaké to jídlo, naplnit kejml vodou a můžeme vyrazit. Do startovního koridoru přicházíme asi 5 minut před samotným startem a stavíme se zhruba někde do první poloviny. Pak už to jde ráz na ráz, než se stačíme rozkoukat, tak je odstartováno.
Dav lidí se dává do pohybu a my s ním tempo kolem nás není nějak přehnané, tak v pohodě probíháme Špindlem směrem na Horní Mísečky, po chvíli se profil zvedá, spousta lidí přechází do chůze, my však pohodovým tempem pokračujeme dále. Po prvním zahřívacím kopečku následuje seběh na Dolní Mísečky, pozvolným stoupáním stále po asfaltu se dostáváme až na Dvoračky, odtud chvíli trailovější pěšinou míříme směr Labská Bouda, bohužel za chvíli opět přicházíme na asfalt, po kterém dojdeme ke zmiňované Labské Boudě. Jediné štěstí, že jsme tady v noci, vidět to monstrum za denního světla, tak to bych asi nerozdýchal. Od Labské Boudy prudce klesáme Labským dolem, cesta je to více než krkolomná, jsou to samé velké kameny, navíc nepravidelně rozesety, takže je třeba dávat bedlivý pozor. Podle mě jdeme docela svižně, ale stejně nás spousta lidí předbíhá - asi nemají pud sebezáchovy. Ve dne to musí být nádherný úsek, bohužel my se moc kochat nemůžeme a radši dáváme pozor kam šlapem. Netrvá to dlouho a opět se dostáváme na asfaltku, která nás přivádí k první občerstvovací stanici. Následuje klasický rituál doplňování energie. MOc se nezdržujeme a pokračujeme dále.
Pro změnu opět po asfaltu do nudného kopce, tady mě psychika na chvíli opouští, ale stačí vytáhnout sluchátka a pustit si muziku a jsem zase v pohodě. Přicházíme k Boudě u Bíleho Labe, kde konečně opouštíme asfalt a nádhernou traverzovou stezkou míříme k Luční Boudě, na obloze se objevuje měsíc, který nám vesele svítí do kroku. Od Luční Boudy je to opět po asfaltu, seběh nám moc nejde, pár dvojic nás předbíhá, ale my si z toho nic neděláme, po neskutečně dlouhé době odbočujeme na lesní pěšinku, která funguje jako výborný balzám a trochu zvyšujeme tempo. Ani jsem si nestačil všimnout, že se pomalu rozednívá. Po chvíli se mi ozývá žaludek, že v břichu je toho nějak moc a chtělo by to ven, zkouším to vydržet, ale je to marná snaha, tak po očku sleduju, kam bych si mohl odskočit, nakonec to vyhrává menší křoví, kde spokojeně vykonávám potřebu. Hned je mi lépe a můžeme pokračovat, přicházím na šotolinovou cestu, která se po chvíli mění jak jinak než na asfalt a docházíme k druhé občerstvovačce v Peci pod Šněžkou, opět něco na zub a doplnění zásob. Potkávám tady Lucku, s kterou jsem bojoval na Čtyřlístku, tak se dáváme do řeči a sdělujeme si své dojmy.
Nemůžeme se moc zdržovat, tak se vydáváme na pochod Pecí, který snad nemá konce. Po neskutečně dlouhé době se konečně dostáváme do lesa, kde se cítím jako politý živou vodou, vůbec nechápu kde se ve mě najednou vzalo tolik energie. Připadám si jako kdybych před chvíli vyšel a ne, že mám přes polovinu závodu za sebou. V lese moc dlouho nejdeme a za chvíli opět pokračujeme po asfaltu, míjíme spoustu horských chat a za chvíli přicházíme k třetí a poslední občerstvovačce. Je zvolena poněkud nešťastně cca 9 km od minulé, ale co se dá dělat. S vědomím, že do cíle nám zbývá nějakých 20 km svědomitě doplňujeme zásoby a vydáváme se do poslední fáze. Přichází nádherný seběh v lese, žádné kameny ani kořeny, jenom krásně vyšlapaná pěšinka, valíme co to dá a pořádně si to užíváme. Následuje mezihra v podobě asfaltu a najednou je před námi stoupák jak blázen, přicházíme na nějakou paseku, sluníčko o sobě začíná dávat vědět, není to nic příjemného. Sklon svahu je na můj vkus taky trošku větší, ale nakonec se nějakým způsobem nahoru dostaneme. Opět trochu asfaltu a potom po lesní cestě začínáme poslední stoupání, je celkem mírné, ale neskutečně dlouhé, pořád před sebou vidíme jenom cestu a nic jiného. Konečně se objevují chaty, takže nějaká změna. Pokračujeme dále, když tu najednou se naproti nám objeví asi 10 členný dav a říká, že jdeme špatně, že se musíme vrátit. Naštěstí to pro nás není tak daleko, ale podle řeči si někteří zašli více než dost. Jdeme příjemnou pěšinou relativně po rovině, chvíli s kopce, celkem rychlým tempem. Protože už jsem bez vody jsem štěstím bez sebe, že narážíme na studánku, pořádně se napiju a chvíli uvažuji, jestli si mám doplnit vodu, ale do cíle už to není moc daleko, tak to vydržím. Následuje snad nejhezčí pasáž celé trasy, obcházíme 1305 m vysoký Stoh a po pravé ruce se nám otvírá výhled na Dlouhý důl, je to opravdu impozantní a nemůžu se vynadívat. Ovšem na obdivování krás přírody není čas, je třeba dávat pozor kam šlapu. Seběh není nějak obtížný, ale člověk nikdy neví. Z úzké pěšiny se pomalu stává lesní cesta a nám je jasné, že do cíle to opravdu máme za pár, trvá to pár chvil a skutečně před námi je sjezdovka a poslední seběh. Sklon sjezdovky je celkem slušný, ale sbíháme celkem bez problémů a v čase 10:21:01 protínáme cílovou pásku.
Pro změnu opět po asfaltu do nudného kopce, tady mě psychika na chvíli opouští, ale stačí vytáhnout sluchátka a pustit si muziku a jsem zase v pohodě. Přicházíme k Boudě u Bíleho Labe, kde konečně opouštíme asfalt a nádhernou traverzovou stezkou míříme k Luční Boudě, na obloze se objevuje měsíc, který nám vesele svítí do kroku. Od Luční Boudy je to opět po asfaltu, seběh nám moc nejde, pár dvojic nás předbíhá, ale my si z toho nic neděláme, po neskutečně dlouhé době odbočujeme na lesní pěšinku, která funguje jako výborný balzám a trochu zvyšujeme tempo. Ani jsem si nestačil všimnout, že se pomalu rozednívá. Po chvíli se mi ozývá žaludek, že v břichu je toho nějak moc a chtělo by to ven, zkouším to vydržet, ale je to marná snaha, tak po očku sleduju, kam bych si mohl odskočit, nakonec to vyhrává menší křoví, kde spokojeně vykonávám potřebu. Hned je mi lépe a můžeme pokračovat, přicházím na šotolinovou cestu, která se po chvíli mění jak jinak než na asfalt a docházíme k druhé občerstvovačce v Peci pod Šněžkou, opět něco na zub a doplnění zásob. Potkávám tady Lucku, s kterou jsem bojoval na Čtyřlístku, tak se dáváme do řeči a sdělujeme si své dojmy.
Nemůžeme se moc zdržovat, tak se vydáváme na pochod Pecí, který snad nemá konce. Po neskutečně dlouhé době se konečně dostáváme do lesa, kde se cítím jako politý živou vodou, vůbec nechápu kde se ve mě najednou vzalo tolik energie. Připadám si jako kdybych před chvíli vyšel a ne, že mám přes polovinu závodu za sebou. V lese moc dlouho nejdeme a za chvíli opět pokračujeme po asfaltu, míjíme spoustu horských chat a za chvíli přicházíme k třetí a poslední občerstvovačce. Je zvolena poněkud nešťastně cca 9 km od minulé, ale co se dá dělat. S vědomím, že do cíle nám zbývá nějakých 20 km svědomitě doplňujeme zásoby a vydáváme se do poslední fáze. Přichází nádherný seběh v lese, žádné kameny ani kořeny, jenom krásně vyšlapaná pěšinka, valíme co to dá a pořádně si to užíváme. Následuje mezihra v podobě asfaltu a najednou je před námi stoupák jak blázen, přicházíme na nějakou paseku, sluníčko o sobě začíná dávat vědět, není to nic příjemného. Sklon svahu je na můj vkus taky trošku větší, ale nakonec se nějakým způsobem nahoru dostaneme. Opět trochu asfaltu a potom po lesní cestě začínáme poslední stoupání, je celkem mírné, ale neskutečně dlouhé, pořád před sebou vidíme jenom cestu a nic jiného. Konečně se objevují chaty, takže nějaká změna. Pokračujeme dále, když tu najednou se naproti nám objeví asi 10 členný dav a říká, že jdeme špatně, že se musíme vrátit. Naštěstí to pro nás není tak daleko, ale podle řeči si někteří zašli více než dost. Jdeme příjemnou pěšinou relativně po rovině, chvíli s kopce, celkem rychlým tempem. Protože už jsem bez vody jsem štěstím bez sebe, že narážíme na studánku, pořádně se napiju a chvíli uvažuji, jestli si mám doplnit vodu, ale do cíle už to není moc daleko, tak to vydržím. Následuje snad nejhezčí pasáž celé trasy, obcházíme 1305 m vysoký Stoh a po pravé ruce se nám otvírá výhled na Dlouhý důl, je to opravdu impozantní a nemůžu se vynadívat. Ovšem na obdivování krás přírody není čas, je třeba dávat pozor kam šlapu. Seběh není nějak obtížný, ale člověk nikdy neví. Z úzké pěšiny se pomalu stává lesní cesta a nám je jasné, že do cíle to opravdu máme za pár, trvá to pár chvil a skutečně před námi je sjezdovka a poslední seběh. Sklon sjezdovky je celkem slušný, ale sbíháme celkem bez problémů a v čase 10:21:01 protínáme cílovou pásku.
Kompletní výsledky zde
Hodnocení závodu + zajímavosti:
3. závod ze seriálu Horská výzva - bohužel převažují smíšené pocity, i když se jednalo snad o první závod, při kterém jsem neměl žádnou výraznější krizi a v cíli mě nebolel celý člověk :-)
pozitiva: občerstvovačky - opět vynikající úroveň
negativa: na trati příliš mnoho asfaltu, nedostatečně značená trať, nulová kontrola v cíli, jestli máme v mapě zaznačeny všechny kontroly
Statistika:
čas: 10:21:01
umístění celkové/v kategorii: 30/20
průměrný tep: 133/min
maximální tep: 164/min
spálená energie: 28 650 kJ
Tracklog:
Žádné komentáře:
Okomentovat