Dva týdny po Lysohorském čtyřlístku se v Dolní Lomné konal již 3. ročník Salomon Slezského maratonu. Na tento závod jsem se dost těšil, protože za svou krátkou existenci si už stačil vydobít slušné renomé a ze všech stran jsem na něj slyšel jenom samou chválu. Předchozích ročníků jsem se bohužel neúčastnil, tak to letos byla moje premiéra. Další věc, na kterou jsem se těšil, tak byla i trasa, protože měla vést koutem Beskyd, kde jsem byl jenom párkrát a moc se mi tam líbilo. Bohužel zásahem vyšší moci (CHKO a Lesy ČR) byla původní trasa dvakrát změněna, než se dostala do finální podoby. Nicméně i přes tyto změny se mi trasa moc líbila. I když už to byly dva týdny po předchozím závodě, tak jsem se stále necítil ve 100% stavu, únava po čtyřlístku byla značná a navíc v týdnu před závodem jsem trpěl nějakým žaludečním svinstvem, což mi určitě taky nepřidalo. Při předstartovních plánech jsem si jako cíl za ideálních okolností zvolil čas pod 5 hodin, tak jsem byl zvědav, jestli to zvládnu nebo ne.
Start závodu je naplánován na 9:30, do Dolní Lomné využívám svezení s Markem (díky), přijíždíme s dostatečným předstihem, abychom se stihli v pohodě zaprezentovat a připravit na start. Počasí pro dnešek vypadá naprosto ideálně, teplota tak akorát a obloha až na nějaký ten mráček jako vymetená. Všude se pohybuje spousta známých, takže čekání na start je ve společenském duchu, dokonce tak společenském, že mě start úplně překvapil. Prostě z ničeho nic najednou bylo odstartováno, nezbývá tedy nic jiného než se rozpohybovat a vydat se vstříc nástrahám 40 km trati. Ze začátku je to spíš jenom pochodové cvičení, protože jsem stál celkem vzadu celého startovního pole a hned po startu se šlo po relativně úzké cestě, tak se tvořily menší špunty. Po pár desítkách metrů už se ale dá začít běžet, tak se do toho obouvám. Před námi je stoupání na Kozubovou, zpočátku po asfaltové cestě, potom už krásně lesem. Tady jsem ještě nikdy nešel, tak se i koukám kolem sebe, abych z toho něco měl. Tempo je zatím poklidné, stejně tak i sklon, tak se pořád dá v pohodě klusat. Opravdu to příjemně utíká a tak za nějakých 40 minut jsem na vrcholu u chaty, následuje seběh na Košařiska, z Kozubové je to nejdřív lesem, kde je i celkem dost bláta, ale to mi nevadí a celkem to pouštím, možná i více, než by bylo zdrávo, ale zatím všechno funguje jak má, tak uvidíme, jak dlouho to vydrží. S bahnem i s větším sklonem si celkem obstojně poradím a už se napojuji na asfalt, začíná dlouhý, celkem nezáživný seběh. Moc mě to nebaví, běžím celkem rychle, ale pořád je to takové jednotvárné, když už toho začínám tak akorát, tak už jsem v Košařiskách, trochu cupitání po rovině, pozdravení fanoušků, kteří tady fandí o 106 a už začínám dnešní druhé stoupání, tentokrát na Ostrý.
Seběh z Kozubové zdroj: hankavavrova.rajce.net/ |
Teď nás čeká seběh do Horní Lomné, úvodní část ještě po hřebenu se s Radkem příjemně doplňujeme, takže bez problémů dobíháme až na Lačnov, tady se sbíhá trochu prudším svahem a Radek mi utíká, ale ne na moc dlouho, za chvíli jsme zase spolu. Prudký seběh máme za sebou a pokračujeme mírnějším klesáním po cestě, je to něco podobného jako na začátku, ale teď mě to baví o poznání více, utíká to hodně rychle a za chvíli jsme v Horní Lomné, před námi je poslední stoupání v závodě k chatě Kamenitý a potom už víceméně stejnou cestou jako na začátku do cíle. Dole v Horní Lomné je spousta fanoušků, kteří tady vytvářejí naprosto skvělou atmosféru, což mě donutilo udělat i pár rychlejších kroků. Ale ukazuje se, že nejsou tak rychlé jako Radkovy, který se mi opět vzdaluje. Po pár stech metrech přicházím na začátek ukrutně dlouhé louky, navíc s pěkným stoupáním. Je to tady na sluníčku, ale aspoň to je milosrdnější a moc nepeče. Vidím před sebou roztroušené jednotlivé závodníky a vzdálenost, která vůbec neubíhá. Na konci stoupání je chata Kamenitý a s ní i poslední občerstvovačka. Je to celkem nápor na hlavu, protože to vůbec, ale vůbec neubíhá, po nějaké době, která je jako věčnost konečně celou louku zdolávám a dobíhám k občertvovačce. Tady opět potkávám Radka, pořádně se napiju, zkontroluji jestli mám dost vody na poslední kilometry a na nic nečekám a vyrážím.
Před Kamenitým zdroj: hankavavrova.rajce.net/ |
Jsem rád, že to mám za sebou, dokonce v dobrém čase, nohy celkem bolí, ale není to až tak strašné. Jako pozávodní regeneraci využívám místní splav a ledovou vodu v řece, která je úplně úžasná. Potom co se zkulturníme se přesouváme na zasloužené pozávodní pivo a polívku. Čas do vyhlášení rychle ubíhá, vyhlášení má taky rychlý spád, po něm následuje tombola, na kterou se všichni těšíme, protože je zásobena kvalitními cenami. Bohužel se štěstí usměje na jiné, ale to se nedá nic dělat. Tombolou celá akce končí a my se vydáváme zpět domů.
Celkové výsledky zde
Hodnocení závodu:
Opravdu vydařený závod, za velmi příznivou částku startovného člověk dostane plný servis. Nemám nic, co bych tomuto závodu mohl vytknout, myslím si že jeho dobrá pověst je naprosto zasloužená a s klidným svědomím ho můžu jenom doporučit. Organizátorům patří velké poděkování a já jenom doufám, že se v příštím roce opět objevím na startu.
Statistika:
čas: 4:45:50umístění celkové/v kategorii: 155/126
průměrný tep: 160/min
maximální tep: 18/min
spálená energie: 18 321 kJ
Tracklog:
Žádné komentáře:
Okomentovat