Dnešní výlet jsme společně s čerstvým
maturantem Pavlem pojali jako jeden z prvních tréninků na nadcházející trailové
podniky. Volbu trasy jsem nechal na Pavlovi a musím uznat, že vybral velice dobře.
Zvolil cestu na Smrk, s pro nás poněkud neobvyklým postupem. Start byl zvolen u
rozcestí Hutě, kousek od Starých Hamer, auto parkujeme bokem od hlavní cesty a
vyrážíme.
Prvních pár set metrů absolvujeme po hlavním tahu na Slovensko, ale netrvá to dlouho a odbočujeme doprava na lesní asfaltku. Cesta příjemně utíká, počasí nám přeje, je sice trochu zima, ale neprší a chvílemi se na nás směje i sluníčko. Probíráme všechny možné i nemožné témata, až docházíme k altánku Na Myjárně, kde zastavujeme, abychom našli kešku, která by tady někde měla být ukryta. To se nám po chvíli daří, zapisujeme si nález a míříme dál. Cesta se pomalu začíná zvedat, ale to nám nevadí, protože vede v nádherném a pro nás neznámém prostředí.Zhruba po sedmi kilometrech docházíme k hotelu Srdce Beskyd, kde si tak trochu zavzpomínám na moji jedinou návštěvu tohoto místa. Taky tady nacházíme další kešku a trochu se občerstvujeme.
Další naše kroky vedou lesem do kopce, okolí nás odměňuje krásnými výhledy a my stále probíráme, co všechno bychom chtěli v blízké i vzdálené budoucnosti podniknout. Docházíme k rozcestí Polana, kde se napojujeme na červenou značku, a začínáme stoupat k chatě Hubertka a samotnému vrcholu Smrku. Tento úsek mam moc rád, jednak proto, že zde tak často nechodím, ale hlavně pro nádhernou a nedotčenou přírodu. V tomto stoupání potkáváme jediné dva lidi za celý dnešní výšlap. Procházka po hřebenu k vrcholu je naprosto bez problému a oba si ji užíváme. Za chvíli jsme na vrcholu, opět se trochu občerstvujeme a já píšu celkem infantilní zápis do vrcholové knihy.
Cestou na sedlo Pavlík navrhuje, že se ještě můžeme jít podívat na Malý Smrk, nejsem proti, jsme tam za chvíli, nacházíme další kešku, chvíli si užíváme výhled a potom už klesáme Pavlíkovou zkratkou na žlutou značku, která nás dovede až k rozcestí Pod Malým Smrkem, kde přecházíme na modrou, po které absolvujeme závěrečný sestup zpět k autu. Cesta ubíhá více než rychle i díky tématu k hovoru, čímž byly seriály a citování hlášek, především ze Simpsnů. Průběžně kontroluji čas a konstatuji, že naprosto v pohodě stíhám být v 17:00 na fotbale a tím se vlastně dostáváme na začátek tohoto reportu, který vůbec neměl vzniknout.
Tracklog:
Prvních pár set metrů absolvujeme po hlavním tahu na Slovensko, ale netrvá to dlouho a odbočujeme doprava na lesní asfaltku. Cesta příjemně utíká, počasí nám přeje, je sice trochu zima, ale neprší a chvílemi se na nás směje i sluníčko. Probíráme všechny možné i nemožné témata, až docházíme k altánku Na Myjárně, kde zastavujeme, abychom našli kešku, která by tady někde měla být ukryta. To se nám po chvíli daří, zapisujeme si nález a míříme dál. Cesta se pomalu začíná zvedat, ale to nám nevadí, protože vede v nádherném a pro nás neznámém prostředí.Zhruba po sedmi kilometrech docházíme k hotelu Srdce Beskyd, kde si tak trochu zavzpomínám na moji jedinou návštěvu tohoto místa. Taky tady nacházíme další kešku a trochu se občerstvujeme.
Další naše kroky vedou lesem do kopce, okolí nás odměňuje krásnými výhledy a my stále probíráme, co všechno bychom chtěli v blízké i vzdálené budoucnosti podniknout. Docházíme k rozcestí Polana, kde se napojujeme na červenou značku, a začínáme stoupat k chatě Hubertka a samotnému vrcholu Smrku. Tento úsek mam moc rád, jednak proto, že zde tak často nechodím, ale hlavně pro nádhernou a nedotčenou přírodu. V tomto stoupání potkáváme jediné dva lidi za celý dnešní výšlap. Procházka po hřebenu k vrcholu je naprosto bez problému a oba si ji užíváme. Za chvíli jsme na vrcholu, opět se trochu občerstvujeme a já píšu celkem infantilní zápis do vrcholové knihy.
Cestou na sedlo Pavlík navrhuje, že se ještě můžeme jít podívat na Malý Smrk, nejsem proti, jsme tam za chvíli, nacházíme další kešku, chvíli si užíváme výhled a potom už klesáme Pavlíkovou zkratkou na žlutou značku, která nás dovede až k rozcestí Pod Malým Smrkem, kde přecházíme na modrou, po které absolvujeme závěrečný sestup zpět k autu. Cesta ubíhá více než rychle i díky tématu k hovoru, čímž byly seriály a citování hlášek, především ze Simpsnů. Průběžně kontroluji čas a konstatuji, že naprosto v pohodě stíhám být v 17:00 na fotbale a tím se vlastně dostáváme na začátek tohoto reportu, který vůbec neměl vzniknout.
Tracklog:
Žádné komentáře:
Okomentovat