Poslední lednovou sobotu pokračoval LysaCUP v Ostravici, konkrétně do železničního přejezdu. Na programu dne byla nejenom klasická etapa, ale taky vložená speciální etapa 3v1, při které si někteří borci Lysou horu vyběhnou ještě jednou. Na rozdíl od loňského roku jsem nad svou účastí v 3v1 ani chvíli neuvažoval, protože sněhové podmínky jsou diametrálně odlišné než vloni. Aby toho nebylo málo, tak den před startem napadl nový sníh, takže to slibovalo krásnou, ale těžkou etapu. S novým sněhem byla spojena i obava, jestli dokážeme s autem vyjet až k trafu, ale naštěstí se nám to podařilo. Ještě před tím jsme si dole na startu zakoupili nové apartní LC čepice, se kterými jsme ihned začali dělat parádu. Počasí panuje relativně příjemné, sice je trochu chladno, ale to při běhu určitě nebude žádná překážka. Máme čas tak akorát na seběhnutí dolů na start, tak se nezdržujeme a jdeme na to.
Dnešní plán je jasný, více důležitosti přikládám k úspěchu v 3v1, takže první výběh určitě nepůjdu na krev. Mám trochu strach z toho, co dneska předvede Fido, přece jenom mi bude chtít oplatit minulou porážku. No uvidíme. Není na co čekat a startujeme. Rozbíhám se celkem v klidu, ale po pár stech metrech je mi jasné, že mám problém. Těžko říct, co za to může, jestli čtvrteční relativně těžší trénink nebo něco jiného, ale faktem je, že už teď, krátce po startu mě bolí nohy. Mám je jako z kamene a každý krok je celkem problém. No, jestli to tak bude celou dobu, tak to bude hodně zajímavé. Nedá se nic dělat, musím zvolnit a nějak se s tím poprat. Za trafem končí relativně slušný povrch a začíná překonávání sněhových nástrah, není to žádné velké brodění, ale i tak to ubírá dost sil. Těch sil, kterých momentálně opravdu na rozdávání příliš nemám.
Dobíhám k Butořance, ale dál v běhu už nedokážu pokračovat a tak přecházím do chůze. Naštěstí ostatní kolem mě taky neběží, tak mě aspoň nikdo nepředbíhá. Cestou k Lukšinci se sem tam snažím trochu popoběhnout, ale příliš mi to nejde. Průběžný čas na Lukšinci značí, že jsem na tom fakt dost špatně. Chtělo by to zrychlit, ale opravdu to nejde, tak se aspoň snažím chůzi co nejvíce prokládat během. Vždycky pár kroků jdu, pár popoběhnu a celkem to přináší ovoce, pocitově mi to začíná trochu jít, ale stejně radši nemyslím na to, že tady dneska ještě jednou půjdu. Nějaké předbíhání nepřichází v úvahu a to jednoduše proto, že nejbližšího závodníka mám před sebou strašně daleko. Naštěstí i mezera za mnou není z nejmenších, takže bych si svoje umístění mohl pohlídat. Dostávám se na Větry, potkávám tady TOM-RUNa v rychlosti ho zdravím a spíš jenom tak z legrace se ptám, kde je Fido. Dostává se mi očekávané odpovědi, že toho už dneska asi nedoženu. Je mi jasné, že musí mít nade mnou neskutečný náskok, ale v duchu jsem si říkal, že při seběhu bych se mu mohl přiblížit, no však za chvíli uvidíme. Zbytek Větrů překonávám celkem rychle a už mi zbývá jenom posledních pár desítek metrů do cíle prvního výstupu. Dokonce jsem se trochu přiblížil k závodníkům přede mnou, ale do nějakého finiše se nehrnu, nemá smysl se zbytečně vysilovat. První výstup mám za sebou v čase 1:08:04, čímž se potvrdil můj odhad z Lukšince. Je to můj nejhorší výkon na této trase, ale v tomto okamžiku to nějak neřeším a bez zbytečného otálení se vydávám k severní sjezdovce.
Spíš jenom tak pro jistotu do sebe natlačím trochu gelu a už se spouštím směrem dolů. Na tento okamžik jsem se těšil už od startu, množství nového sněhu umožňuje roztočit nohy do neskutečných otáček a tak celou sjezdovku překonám velice rychle. Dokonce se mi v ní podařilo předběhnout asi 3 nebo 4 lidi, což moc nepobírám. V celkem rychlém tempu probíhám okolo Malchoru a za chvíli před sebou uvidím Fida. Moc to nechápu, myslel jsem si, že v seběhu ho doženu, ale že to bude tak rychle jsem opravdu nečekal. Prohodíme pár slov, po chvíli ho nechám svému osudu a valím dál. Toto setkání mi samozřejmě vlévá krev do žil a tak do seběhu dávám skoro vše, je mi jasné, že seběh je jediné místo, kde si můžu na Fida udělat náskok a tak se to snažím co nejvíce využít. Netrvá to dlouho a už jsem u hangu, sklon budí respekt, nicméně ničeho se nelekám a v plné rychlosti do něho sbíhám. Chvílemi skončím na zadku, ale moc rychle to po něm nejede a tak radši běžím. Hang je bez problémů za mnou a už je to jenom kousek k občerstvovačce. Přibíhám k ní a po delší době vidím nějaké další závodníky, sešli jsme se tady asi čtyři. Rychle skenuji, co do sebe hodím. Plechovka piva je velice lákavá, ale nakonec dám radši přednost čaji, kousek něčeho sladkého, ještě něco s sebou na cestu do dresu a potom už se vydávám na druhý výstup.
Nějak doběhnu ke Korýtku, ale další úsek už běžecky nedám a tak musím přejít do chůze. Ale i chůzí dokážu předběhnout dva závodníky, kteří od občerstvovačky vyběhli o něco dříve než já. Nemá smysl se pokoušet o běh a tak jenom rychle jdu, bojím se, aby mě nedohnal Fido a tak se to snažím celkem rubat. Míjím Veličky a mám celkem obavy, jak si poradím s následnou stojkou. Kupodivu to celkem jde, nějaké trápení zatím nepřichází. Stojka je za mnou a na rovince jsem dokonce schopný se rozběhnout. To by snad nemuselo nakonec být tak špatné. V lese zase musím přejít do chůze, ale jakmile se dostávám k rozcestí Pod Lukšincem, tak jsem zase schopný se rozběhnout. Až na strmé výjimky dobíhám až k Lukšinci. Potom zase začínám běh prokládat chůzí, ale pocitově se cítím dobře, určitě lépe než při prvním výběhu. Konečně si to začínám užívat, vypadá to, že Fido mě už nedoběhne a tak i v tomto ohledu panuje spokojenost. Teď už si běžím svým tempem jenom tak pro radost. Ale i tímto tempem se rychle přibližuji k cíli. Přede mnou už jsou jenom Větry a závěrečný úsek v lese, je jasné, že Fido je definitivně za mnou. Ale aby toho nebylo málo, tak se mi před sebou podaří identifikovat Romana, kdyby se mi podařilo předběhnout i jeho, tak by to byla paráda. Sice je ode mě dost daleko a do cíle už je to kousek, ale přece jenom se o to pokusím. Postupně jeho náskok zkracuji, ale úplně k němu se nedostanu. Nevadí, i tak jsem s dneškem spokojen. Jsem nahoře a v čase 2:35:08 si pípám druhý výběh.
Přesunuji se do Kameňáku, chvíli po mě dorazí vysmátý Pavel, který mi ihned sděluje, že i on dokázal předběhnout Fida. Hm, tak Fida asi musela skolit nějaká krize. Čekáme na něho v patře a když se už dost dlouho neukazuje jdeme se po něm podívat dolů. Vidíme ho sedět u stolu s kolegy z týmu a vypadá hodně zajímavě... Naštěstí, potom co dokáže doplnit ztracenou energii, s námi začíná komunikovat a svěřuje se se svými pocity. Chvíli se ještě zdržíme a potom se pomalu vydáváme na cestu zpět k autu. Nakonec to byla celkem povedená etapa, i když ze začátku to tak nevypadalo.
 |
| Apartní LC čepice na hlavách musí být Foto: František Raška |
 |
| Doběh prvního výběhu Foto: František Raška |
 |
| Pózování při druhém výstupu Foto: František Raška |
Přesunuji se do Kameňáku, chvíli po mě dorazí vysmátý Pavel, který mi ihned sděluje, že i on dokázal předběhnout Fida. Hm, tak Fida asi musela skolit nějaká krize. Čekáme na něho v patře a když se už dost dlouho neukazuje jdeme se po něm podívat dolů. Vidíme ho sedět u stolu s kolegy z týmu a vypadá hodně zajímavě... Naštěstí, potom co dokáže doplnit ztracenou energii, s námi začíná komunikovat a svěřuje se se svými pocity. Chvíli se ještě zdržíme a potom se pomalu vydáváme na cestu zpět k autu. Nakonec to byla celkem povedená etapa, i když ze začátku to tak nevypadalo.
Výsledky etapy zde
Výsledky 3v1 zde
Statistika:
čas: 1:08:04
umístění celkově/v kategorii: 111/63
3v1
čas: 2:35:08
umístění celkově/v kategorii: 39/24
průměrné tepy: 166/min
maximální tepy: 176/min
Žádné komentáře:
Okomentovat