Dvanáctá etapa LysaCUPu 2015 startovala v hodně netradičním čase a to v neděli v 17:00 hodin. Toto rozhodnutí mělo svůj prozaický důvod a to ten, že v tomto víkendu se na Lysé hoře běžel závod LH24. A právě proto, aby se LysaCUP s tímto závodem nekryl, tak byl start zvolen tak, jak byl zvolen. Určitě to mělo vliv na počet startujících, ale na druhou stranu ten, kdo se chtěl zúčastnit obou závodů to měl vyřešené. V plánu byla etapa se startem od Rajské boudy, kolem korýtka k hotelu Petr Bezruč, hangem nahoru a potom už klasicky až na vrchol. Tuto etapu moc nemusím, aspoň tedy to úvodní proběhnutí, jakmile člověk překoná hang, tak už to celkem jde. Dneska žádné velké plány nemám, v pohodě se chci dostat pod hang a pak se uvidí. Co je pozitivní, tak už to konečně vypadá jako v zimě, takže celou etapu poběžíme pěkně ve sněhu.
Rozběhání opět moc nedávám, vystartuji v klidu a rozběhnu se cestou k Bezruči. Na startu se nás shází opravdu málo, takže po delší době to bude komorní etapa (na startu se nás nakonec sešlo 169, což je druhé nejmenší číslo od 26. ledna 2013, kdy z Visalájí běželo 147 lidí). Ale to mi určitě nevadí, spíš se těším, že si to pořádně užiju. Od startu se nikam neženu, běžím v poklidném tempu, pořád mám v paměti, že pod hangem to všechno teprve začne. U korýtka jsem hned a v následném přeběhu k Bezruči se v klidu vydýchávám, opravdu jde poznat, že nás tu dneska je méně než obvykle, protože už tady se vytvořily jednotlivé skupinky závodníků. V jedné skupince přebíhám parkoviště u Bezruče a už se dostávám do terénu a pomalu ale jistě k obávanému hangu. Začíná už být dost šero a tak rozsvěcuji čelovku, běží se mi stále dobře, cítím se v pohodě, tak doufám, že mě hang moc nerozhodí. Hang, jak hang, ale spíš je tady jiná věc, která mi zvyšuje tep. Před sebou vidím Fida a to je pro mě známka, že bych se konečně mohl pokusit o jeho skalp. Naposledy jsem se před něho dostal v poslední etapě roku 2013 a to už je sakra nějaký pátek. V hlavě tedy přepínám na mód "podřídit vše tomu, abych předběhl Fida". Zatím je mezi námi pár lidí, ale během chvilky už jsem za ním a zachycuji jeho tempo. V hangu stejně každý jde plus/minus stejně, takže to šlo v pohodě, ale spíše jsem měl strach, že mi po výstupu hangu uteče. Jaké bylo moje překvapení, že i potom, co jsme zdolali hang jsem v pohodě schopný běžet hned za Fidem. Do cíle je to ale ještě daleko a tak se nesmím nechat pobláznit. Plán je jasný, držet se Fida jako stín a předběhnout ho až po závěrečném výstupu sjezdovky. Mám strach, že když bych ho předběhl dříve, tak že by se do toho opřel a jeho tempo bych nevydržel.
A tak se Fida držím jako klíště, jakmile někoho předběhne, okamžitě ho předbíhám taky, jakmile zrychlí, tak zrychlím, jakmile zpomalí, tak zpomalím. Opravdu jako jeho stín. Permanentně mám strach, kdy mi začne utíkat, ale pořád mu stačím. Dokonce se cítím tak dobře, že bych ho i nejraději předběhl, ale v hlavě bliká výstražná kontrolka, ať neblázním a nechám to až na konec. Dokonce mám i takové myšlenky, že když bych si vysvlékl vestu, tak by mě při předbíhání nemusel poznat, ale nakonec od toho upouštím. Hlavní je se z toho nepobláznit a jít si v klidu za ním. Každopádně, kdyby to byl kdokoliv jiný než Fido, tak ho dávno předběhnu. Takové myšlenky se mi v hlavě honí celou dobu a ani si to neuvědomím a běžíme kolem Malchoru. Za chvíli se rozhodne, jestli dnešek bude úspěšný nebo ne. Jsme pod sjezdovkou a začínáme ukrajovat její první metry. Jde se pěkně přímo kolmo do kopce a tak to mám rád, napětí ve mě stoupá, ale pořád mám čas. Stále jsem za Fidem, odhaduji, že ke konci sjezdovky už moc nechybí, orientace je bohužel trochu horší, přece jenom kombinace tmy a sněžení není to pravé. Cítím se velice dobře a věřím si, že mi to dneska vyjde. Každou chvíli ho už přeběhnu, musím jenom vyčíhnout ten správný okamžik. A ten za chvíli přichází Fido najednou podklouzne, aby nespadl, tak se musí opřít rukama o zem a to je moje šance. Na nic nečekám a rozjíždím to na plný plyn. Předbíhám Fida, ještě další dva borce co jsou před ním a snažím se nastolené tempo vydržet co nejdéle. Ve sjezdovce to přece jenom moc dlouho nevydržím, ale naštěstí už je tady její konec a do cíle už to je jenom po rovině. Otáčím se a vidím, že mám jakž takž náskok, samozřejmě nehodlám ponechat nic náhodě a tak se snažím běžet co nejrychleji, bohužel to moc nejde, jednak nohy po té krátké sprinterské vložce odmítají poslušnost, sníh na zemi je pěkně rozrytý, takže se nějak rozumně odrazit je taky kumšt a navíc vůbec nemám tušení, kam běžím. Do obličeje mi vítr fouká sníh, od něho se odráží světlo čelovky, běžím víceméně po paměti. Tak tak, že nevrazím do plotu od meteorky. Ale všechno už je jedno a mi je jasné, že mi plán vyšel a konečně jsem toho Fida předběhl. Pípnutí v čase těsně pod hodinu je už jenom třešinkou na dortu. Fido dobíhá hned za mnou a je jasné, že si hned musíme sdělit dojmy a pojmy. Potvrzuje mi to, co jsem si myslel celou dobu, že Fido dneska není ve formě, ale jak všichni víme, na to se historie neptá. A hlavně, hned příští týden má Fido jedinečnou příležitost mi to oplatit, na pořadu je totiž etapa z Ostravice od železničního přejezdu, s vloženou speciálkou 3v1.
Webové stránky závodu
 |
| Za Fidem jako klíště Foto: František Raška |
Webové stránky závodu
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 0:59:37
umístění celkově/v kategorii: 62/31
průměrné tepy: 165/min
maximální tepy: 179/min
Žádné komentáře:
Okomentovat