Druhý říjnový víkend je už nějaký ten rok věnován jednomu z nejextremnějších podniků v republice, který nese název 5 Beskydských vrcholů. O co jde nejlépe popisují slova organizátorů: Závodníci mají za úkol obejít 5 beskydských vrchů ve stanoveném limitu. Na začátku se dozvídají první vrchol a pak na každém dalším vrchu informaci o následujícím. Nejsou tak schopni předem odhadnout, jak dlouhý závod bude. Trať je přitom předem stanovena tak, aby nebylo možné ji pro běžného smrtelníka překonat. Proto se stává pro všechny účastníky obrovskou výzvou. Toliko tedy slova organizátorů a já ještě přidám, že před samotným startem jsme věděli, že trasa bude mít kolem 120 km a limit na její zdolání je 34 hodin. Základna, která funguje jako start a cíl celého závodu byla pro letošek v Rožnově pod Radhoštěm. A oblast, ve které jsme se měli pohybovat, byla vytyčena mapu KČT č. 96 - Moravskoslezské Beskydy.
Závod jsme společně s parťákem Ondrou plánovali jako ukončení letošní sezóny a vyzkoušení něčeho nového, protože celá filozofie závodu je o něčem jiném, než závody, které jsme doposud absolvovali. Přípravy jsme se snažili brát celkem vážně, protože jsme k závodu přistupovali celkem s respektem, sháněli jsme informace, kde se dalo a snažili se co nejlépe připravit. Všechno relativně šlapalo, až do pondělí před startem, kdy se dozvídám, že Ondra nemůže se mnou jít, protože má něco s kotníkem. No paráda! Takže okamžitě musím někoho k sobě sehnat, celkem těžký úkol, ale nakonec se mi naštěstí podaří přemluvit Pavla. Trochu se sice vzpíral, ale uchlácholil jsem ho tím, že je mi jedno, kolik vrcholů dáme, prostě se jenom chci postavit na start a zkusit to.
Závod jsme společně s parťákem Ondrou plánovali jako ukončení letošní sezóny a vyzkoušení něčeho nového, protože celá filozofie závodu je o něčem jiném, než závody, které jsme doposud absolvovali. Přípravy jsme se snažili brát celkem vážně, protože jsme k závodu přistupovali celkem s respektem, sháněli jsme informace, kde se dalo a snažili se co nejlépe připravit. Všechno relativně šlapalo, až do pondělí před startem, kdy se dozvídám, že Ondra nemůže se mnou jít, protože má něco s kotníkem. No paráda! Takže okamžitě musím někoho k sobě sehnat, celkem těžký úkol, ale nakonec se mi naštěstí podaří přemluvit Pavla. Trochu se sice vzpíral, ale uchlácholil jsem ho tím, že je mi jedno, kolik vrcholů dáme, prostě se jenom chci postavit na start a zkusit to.