Čtvrtá etapa letošního LysaCUPu startovala z Janovic - Bystrého a stejně jako v loňském roce, tak i letos měla přídomek mistrovská. Já samozřejmě do bojů o mistrovské medaile nějak nezasahuji, ale to nic nemění na tom, že jsem chtěl podat výkon, se kterým bych byl spokojen. Protože po ukončení etapy je naplánováno vyhlášení v restauraci Pod Borovou, tak nechávám auto zaparkované u Rajské boudy, ať to potom máme blíž. Na druhou stranu to ale skrývalo zhruba 3 km přesun na start. Samozřejmě se nikam neženeme a pojmeme to jako ideální příležitost k rozběhání, stejně jako my uvažovala i spousta ostatních, takže během tohoto přesunu je o zábavu postaráno. Na místo startu přibíháme tak akorát a opět je jasné, že účast je více než hojná. Stavím se opět do zadních pozic celého startovního pole a čekám na odstartování.
Po startu se prodírám dopředu, asfaltový úsek chci mít co nejrychleji za sebou, tak možná běžím i trochu rychleji, než bych měl. Tento úsek není nějak extra dlouhý, takže se rychlejší tempo dá vydržet. Při náběhu do lesa tempo stagnuje a někteří přecházejí do chůze. Protože je tady celkem těsno, tak moje snaha o běh není moc úspěšná a tak také přecházím do chůze. V chůzi pokračuji až k cestě, která nás dovede k rozcestí u Tanečnice, na této cestě se rozbíhám, ale jako vždy je kolem mě spousta lidí, kteří jsou v bežeckých úsecích rychlejší, tak se to tady pěkně mele. Každopádně se po pár metrech dostávám do obrátek a rychlost navyšuji. Přede mnou je obávané stoupání na Kykulku a já chvíli uvažuji, jestli ho překonám běžecky a nebo chůzí. Nakonec zvítězí chůze, ale i tak v tomto stoupání dost lidí předbíhám. Při seběhu k Ivančeně se zprvu moc nešetřím a bohužel na to doplatím. Trochu se mi ozvalo koleno a tak pro jistotu radši zpomaluju, seběh je za mnou a teď přichází táhlé stoupání. Moc mi to neběží a tak chvílemi musím přejít i do chůze, ostatní okolo mě na tom taky nejsou zrovna nějak extra, tak aspoň neztrácím žádné pozice.
Nemůžu se dočkat, až se dostanu k nějaké prudší pasáži, ty mi přece jdou o něco lépe. Konečně je tady kamenité stoupání pod Malchorem a já přesně podle předpokladů zrychluji a pár lidí předbíhám. Bohužel na jeho konci opět přichází klasický úkaz a i přesto, že se rozbíhám, tak ti, kteří jsou za mnou jsou rychlejší a tak vybojované pozice zase ztrácím. Zkouším se aspoň zachytit, ale tempo nedokážu akceptovat, takže po pár metrech zůstávám sám. Toto se odráží i na psychice, takže se začínám tak trochu trápit. Úsek k rozcestníku nějak překonám, na rovině pod sjezdovkou se jakž takž rozběhnu, sil už moc není, ale na druhou stranu už jsem skoro v cíli. Při vstupu na sjezdovku letmě kontroluji čas, ale to jsem asi neměl dělat. Zhruba tři minuty přes hodinu byl můj loňský čas a teď jsem teprve pod sjezdovkou. Opouští mě poslední zbytky morálních sil a do sjezdovky se vydávám v naprosté apatii. Serpentiny po nenáviděném a ještě namrzlém chodníku jsou poslední kapkou do mého kalichu hořkosti. Celou sjezdovku zdolávám opravdu pohodovým tempem, ale co mě překvapuje, tak ještě dokážu pár lidí předběhnout a ještě si nad nimi vybudovat nějaký náskok. Konečně překonávám poslední schody a už mě čeká jenom krátký úsek po rovině. Je to tady celkem namrzlé a rozběhnout se moc nejde, ale naštěstí na mě zezadu nikdo nedoráží, takže si v pohodě dobíhám do cíle, kde si odpípnu v čase 01:10:23.
Čas a výkon opravdu katastrofální, o nějaké spokojenosti nemá smysl ani uvažovat. Ani se na vrcholu příliš nezdržujeme a po chvíli vyrážíme dolů. Cestou dolů se mi nálada přece jenom trochu zlepší a při vyhlášení etapy už to je v pohodě. Příští etapa se poběží od Rajské boudy, tak snad to bude o něčem jiném, než dnes.
 |
| Stoupání na Kykulku Foto: František Raška |
 |
| Cílovka Foto: Lukáš Podolák |
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 1:10:23
umístění celkově/v kategorii: 235/124
průměrné tepy: 165/min
maximální tepy: 174/min
Žádné komentáře:
Okomentovat