Stejně jako v loňském roce, tak i letos si zima dává na čas a tak se sedmá etapa LysaCUPu, která startovala z Visalájí, běžela za téměř jarního počasí. Tato trasa patří k těm delším, ale na druhou stranu zase nepřekonává závratné převýšení a je docela běhavá. Mám ji celkem rád, právě proto, že není tak náročná a hlavně to je jedna z mála etap, kterou jsem dokázal absolvovat celoběhem. Celoběh byl taky mým dnešním cílem, protože vzhledem k předcházejícím výkonům na nějaké dobré umístění nepomýšlím. Na Visaláje dojíždíme hodně brzo, parkoviště je skoro prázdné, za chvíli se ale začne rychle zaplňovat. Probíráme taktiku a taky se jdeme rozběhat, abychom okoukli začátek tratě. Je to takový ledovo-blátivý koktejl, ale celkem bez problémů by se po tom mělo dát běžet. Na můj vkus se rozbíhám celkem dlouho, ale čas do startu se neúprosně krátí, tak se vracíme zpět. Ještě před startem ze sebe shodím bundu, protože počasí je opravdu více než příznivé. Už není na co čekat a startuje se.
Úvod je v hodně poklidném tempu, přece jenom je tu trochu těsno. I když se běží z kopce, tak se nikam neženu, tady stejně nic nezískám, rozhodovat se bude až později. Po chvilce vbíháme na louku, čelo závodu už je na jejím konci, ale to tady není nic neobvyklého. Louku zdárně překonávám, následuje kořenový seběh, kde trochu natahuju krok a pár lidí předbíhám. Pár chvilek lesem a jsme na další louce, zatím to pěkně utíká, při cestě zpátky to bude horší. Přede mnou je poslední ze zrádných brdků, rozběhání bude za mnou a terén se trochu postaví. Všechny louky jsem překonal a už je tady avizované první vážnější stoupání, většina lidí kolem mě přechází do chůze, ale já pamětliv svého předstartovního cíle v běhu nepřestávám. V tomto stoupání mě dneska poprvé předbíhá Roman, dlouho jsme se neviděli, tak se pozdravíme a mi je jasné, že mám pro dnešek svého soupeře. Ještě než se dostaneme na rovinku v lese, tak Romana předbíhám, ten mi to ovšem na rovince vrátí. Takže je jasné, že moje jediná šance, kde ho předběhnout bude ve stoupání. Další celkem prudké je hned před námi, takže na nic nečekám a jdu do toho. Romana nechávám za sebou a celkem v poklidu si klušu. Sklon je sice dost velký, ale zatím to jde bez nějakých větších problémů. Teoreticky se jedná o nejprudší místo na trase a pokud se mi ho podaří překonat bez přejití do chůze, tak by celoběhu nemělo nic bránit. Teda až na závěrečnou sjezdovku, ale na tu už bych se asi nějak dokázal vyškrábat. Zatím jde vše podle plánu, stoupání je za mnou, teď chvilku lesem a potom po asfaltu. Z asfaltu mírně doleva, překonat stoupání, které je zakončené oblíbeným svodidlem a teď už pozvolným stoupáním až na Zimný. Opět se přede mě dostává Roman a utíká mi o pár metrů, není to nic hrozného, pořád ho mám na dohled, tak zůstávám v klidu. S přibývající výškou přibývá i sněhu a ledu, ale v pohodě se po tom dá běžet. Menší problém nastává na Zimném, kde opět běžíme kus po asfaltu, sníh je tady dost uježděný a celkem to klouže. Ovšem i tuto nástrahu zdárně překonávám a vydávám se do stoupání, které nás vyplivne přímo pod sjezdovkou. V průběhu stoupání se opět dostávám před Romana a i když si to za sebou nekontroluji, tak pocitově se mi zdá, že mu utíkám. Tady tento úsek je celkem zdlouhavý, ale už začínám potkávat závodníky, co jdou z cíle dolů, tak za chvíli už tam budu taky. A skutečně je to tak, před sebou vidím sjezdovku a mi je jasné, že dneska by to na ten celoběh mohlo vyjít. Zakusuju se do prvních metrů posledního stoupání a celkem v poklidu si to užívám. Jenže v půlce sjezdovky se kolem mě prosmekne Roman, nastává rychlé přemítání, jak s touto situací naložit. Je pro mě důležitější celoběh, nebo být v cíli před Romanem? Nastává přemítání, aby se ve mě po chvíli probudil závodní duch. Na celoběh kašlu, zkusím porazit Romana. Přecházím tedy do chůze, čímž zrychluju a na Romana se ještě před koncem sjezdovky dotahuju. Ještě než se dostaneme na závěrečný asfalt, tak už jsem před ním a je mi jasné, že teď začne ten pravý souboj. Nechci nic nechat zadarmo a tak se do toho pořádně obuju, po pár krocích se otáčím a vidím, že náš souboj asi skončil dříve, než začal. Romana mám daleko za sebou a nevypadá to, že by se mě snažil stíhat. Určitě ale nic neponechám náhodě a tak do cíle běžím na plno, dobíhám tam v čase 0:58:28, což je celkem solidní výkon.
Co mě ale těší daleko víc, není porážka Romana, ale to, že se mi konečně podařilo zaběhnout tak, abych byl sám se sebou spokojený a měl z výkonu radost. Za pár chvilek doráží i Roman, se kterým si vzájemně podáme ruce a v krátkosti sdělíme své dojmy. I když je na vrcholu nádherně a panuje výborná viditelnost, tak se vůbec nezdržuju, protože dneska extrémně spěchám. Téměř okamžitě se vydávám na cestu zpět dolů, s ostatníma jsem se domluvil, že seběhnou na Krásnou, kde je potom naberu, aby nemuseli běžet se mnou celou trasu zpátky. Nakonec bylo trochu toho adrenalinu i při seběhu a cestě zpátky, ale všechno jsem stihl podle plánu. Příští týden je na programu večerní etapa z Ostravice, žel. přejezdu, při které vždycky panuje úžasná atmosféra a protože jsem ji vloni neabsolvoval, tak se na ni hodně těším.
 |
| Cílová Foto: František Raška |
Výsledky etapy zde
Statistika:
čas: 0:58:28
umístění celkově/v kategorii: 143/83
průměrné tepy: 165/min
maximální tepy: 173/min
Žádné komentáře:
Okomentovat