27.9. Ostravský maraton

V sobotu 27. září se v Ostravě konal 53. ročník Ostravského maratonu. Přesto, že se jedná o závod s dlouhou tradicí, tak já jsem se na jeho startu objevil poprvé. Vlastně jsem se poprvé postavil na start silničního závodu. Do tohoto okamžiku jsem žádný silniční závod neabsolvoval a pokud to šlo, tak jsem se asfaltu vyhýbal. Popravdě tento závodu u mě vůbec nebyl v plánu, ale shodou okolností jsme v práci dostali nabídku se ho zúčastnit. V hlavě mi nějakou dobu vrtalo, že bych si nějaký ten klasický maraton vyzkoušel, tak nebylo o čem přemýšlet a nabídku jsem přijal. K závodu jsem přistupoval úplně v klidu, moc jsem ho neřešil, prioritní cíl byl si ho vyzkoušet a dokončit. Samozřejmě jsem ho nechtěl úplně vypustit, tak jsem si zvolil za cíl dokončit pod čtyři hodiny, což by neměl být žádný problém. Trochu mě trápilo jak závod rozvrhnout takticky a pohlídat si tempo, ale nakonec jsem dal na radu Ivety, která doporučila, ať prostě běžím.

Start závodu byl umístěn na Masarykově náměstí a ještě než jsme vyrazili na trať, tak před námi odstartovali borci na koloběžkách. V pravé poledne už jsme na trať vyrazili i my ostatní. Start byl hromadný pro maratonce, 1/2 maratonce a štafety. Přede mnou byly 4 kola, tak jsem byl zvědavý, jak se s nimi poperu. Ihned po startu i přes množství lidí je kolem mě dost místa a tak se v poklidu rozbíhám, v davu potkávám známé tváře, tak si i trochu stihnu pokecat. Záhy po startu zjišťuji, že chybí kilometrické značení, takže můj plán, že si budu hlídat tempo 5 min/km dostává zásadní trhlinu, ale tak co, aspoň se nemusím stresovat, jestli běžím moc rychle nebo pomalu. Jakmile míjím místo, kde se odpojují běžci štafet, kteří běží jinou trasou, tak je najednou o trochu více místa.  První kolo je takové seznamovací, celkem rychle ubíhá a už je tady občerstvovačka, jsem úplně v pohodě, ale nabízenou vodou nepohrdnu. Hrknu ji do sebe a upaluji dále. Zatímco do této chvíle to bylo úplně po rovině, tak přichází první klesání a stoupání, je to příjemné zpestření a zatím bez žádných problémů. Jde to hodně rychle a za chvíli už obkružuji Novou Karolinu a po Havlíčkově nábřeží běžím do cíle prvního kola. Na náměstí je to na rozdíl od startu poněkud přestavěné, což mě na chvilku rozhodí, ale naštěstí se zvládnu zorientovat. Další občerstvení a už pod obloukem probíhám do druhého kola. Kontroluji si čas a zjišťuji, že první kolo jsem uběhl za 46 minut a nějaké drobné. To mě celkem dost rozhodí, protože s takovým časem jsem vůbec nepočítal a je mi jasné, že takové tempo nemám šanci udržet. Ale zatím se cítím naprosto bez problémů, tak to neřeším a relativně stejným tempem běžím dále.

První kolo, tady to ještě šlo zdroj: atletikakoprivnice.cz

Druhé kolo mi pocitově ubíhá daleko rychleji než první. Dokonce před sebou zahlédnu Martina z VZS, se kterým se pravidelně proháníme na LysaCUPu. Vím, že na silnici je daleko lepší, navíc dneska běží jenom 1/2 maraton, takže vůbec  nechápu, co tady za ním dělám.  Za pár chvil ho doběhnu a trochu s ním pokecám. Říká, že mu to nejde a že se trápí. Chvíli běžím s ním, ale na občerstvovačku už dobíhám sám. Beru lahev s vodou a za běhu si vyndávám z kapsy tyčinku, abych doplnil energii. Pořád se nedostavuje žádný problém a druhé kolo si naprosto užívám, čas opět zkontroluji až na náměstí. 1/2 maraton mám za sebou v čase 1:35. Jsem z toho mimo. Tak rychle jsem to přece nemohl uběhnout a navíc bez nějakého problému. Určitě se to projeví v dalším průběhu závodu. Hodím do sebe gel a pokračuji dále. Začátek třetího kola je ještě v pohodě, ale v jeho průběhu už se začínají ozývat nohy a je mi jasné, že přicházejí očekávané problémy. Nějak to neřeším, však jsem s tím ostatně počítal. Znatelně zpomaluji, ale protože už jsou kolem mě jenom závodníci z maratonské vzdálenosti, tak mě předbíhá jenom pár lidí, nejsou to žádné šílené davy. Stoupání, se kterýma jsem si v prvních dvou kolech bez problémů poradil začínají být nepříjemná, ale zatím je všechny zvládnu překonat pomocí běhu a nepřecházím do chůze. Pocitově se mi běží už lépe, vypadá to, že jsem si s krizí jakž takž dokázal poradit. Nohy sice pořád bolí, ale není to nic hrozného. Ještě než doběhnu do cíle třetího kola, tak mě předběhne následný vítěz závodu. Samozřejmě jeho tempo je úplně někde jinde, tak jenom obdivně zabručím a běžím si dál svoje. Jsem na náměstí, obligátní občerstovačka, gel a kontrola času. Hm 2:33, tak to jsem sakra zpomalil, ale nějak mě to netrápí. Je jasné, že pod vytyčené 4 hodiny se dostanu a víc neřeším.

Na začátku čtvrtého kola se mnou chvilku běží Jirka, který se dneska přišel podívat jako divák. Je to hodně příjemné a dost mi to pomohlo, škoda, že se mnou neběžel celé kolo. Každopádně poslední kolo už běžím opravdu na pohodu, nikam se neženu, ono stejně mě bolavé nohy ani moc rychleji nepustí. Mám toho celkem dost, tak se těším na občerstvení, tam do sebe opět naliju lahev vody a vydávám se do posledních kilometrů tratě. Opět jsou tady stoupání, která už jsou opravdu hodně nepříjemná, ale do chůze nepřecházím, což mě potěší. Už mi toho do cíle moc nezbývá, ale aby toho nebylo málo, tak dostávám hlad, není to nic hrozného, ale na pohodě mi to určitě nepřidává. S sebou nemám vůbec nic, tak to budu muset nějak přetrpět. Konečně jsem na nábřeží a přede mnou je posledních pár stovek metrů, snažím se trochu zrychlit, ale moc to nejde, tak se vrátím ke svému úspornému tempu. Náměstí už je za rohem, ještě naposledy využiji služeb občerstvovačky, teď už jenom dvakrát odbočím doprava a je to za mnou. Svůj první silniční maraton jsem dokončil za 3:37:09.

Poslední občerstvení zdroj: dao.rajce.net

Na krk dostávám nádhernou medaili za dokončení a potom si jdu sednout na lavičku, protože fakt mám toho dost. Za pár chvil už jsem OK, tak začínám korzovat po náměstí a zjišťovat kdo, co, kdy a jak. Do vyhlášení, které se bude konat v Nové Karolině zbývá ještě dost času, tak se společně s ostatními jdeme do práce zkulturnit a něco pojíst. Následně se přesouváme na vyhlašování. To bohužel má dost velké zpoždění a celkově se mi moc nelíbí, přece jenom prostředí obchodního centra mě moc neuchvacuje. Ještě počkáme, jestli se na nás neusměje štěstí při tombole, ale jako vždy si budu muset počkat až na jindy. Tombola byla závěrečnou tečkou celého závodu a my se odebíráme k zasloužené regeneraci.

Webové stránky závodu

Celkové výsledky zde

Hodnocení závodu:
Jak už jsem psal, byl to můj první silniční závod. Jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je uběhnout maraton po asfaltu, ale příliš mě to nenadchlo. Na rovinu musím říct, že kdybych neměl startovné zadarmo, tak mě tady nikdo nedostane. Nebylo to úplně špatné, ale přece jenom zůstanu v horách, kde se cítím lépe. Definitivně nad asfaltem ale nelámu hůl a v budoucnu si nějaký další závod vyzkouším, i když pravděpodobně asi na kratší distanci.

Pozitiva:
bezproblémová, rychlá akredirace
2 občerstvovačky, místo kelímků lahve - výborné řešení
nádherná medaile

Negativa:
trasa nebyla úplně ideální, myslím, že by se v Ostravě našly lepší místa, než ulice Bohumínská Muglinovská, Cihelní. atd.
absence označení kilometrů
vyhlášení a tombola s velkým zpožděním, navíc v obchodním centru

Statistika:

čas: 3:37:09
1. kolo: 0:46:26
2. kolo: 0:48:45
3, kolo: 0:58:04
4. kolo: 1:03:53
umístění celkové/v kategorii: 54/10
průměrný tep: 165/min
maximální tep: 190/min
spálená energie: 14 520 kJ