19.6. Memoriál Františka Fraita v extrémních sportech

Po loňské neúspěšné premiéře na tomto závodě jsem doufal, že letos se přece jenom bude dařit lépe. Polda se mnou do dvojice nechce, čemuž se vůbec nedivím, tak si musím sehnat nějakého parťáka. Po menších peripetiích se podaří sehnat Davida a tak je primární problém vyřešen. Co o mě ovšem trápí více, je stále bolavé koleno, které se po Valašském hrbu nechtělo dát do pořádku. Proto uvítám pomoc v podobě zatejpování, mám něco takového na sobě poprvé, tak jsem zvědav, jak se to osvědčí. V hlavě se mi taky pořád honí, jak jsem vloni při sjezdu chytl defekt a více než polovinu bajkové etapy jsem jel na prázdném kole. Letos mám nově bezdušáky, tak doufám, že to tento problém eliminuje.

Vyjet jsme měli o půl sedmé, ale samozřejmě jsme vyjeli o něco později, což řidiče v podobě Poldy celkem dost rozhodilo. Bylo jasné, že po cestě bude opět o zábavu postaráno. Cestou ještě nabíráme Teslu a potom už v poklidu vyrážíme směr Provodov. Cesta proběhla bez problémů, bohužel přijíždíme trochu později, což se zjištěním, že s Davidem startujeme jako třetí dvojice na klidu moc nepřidá. Času moc není, takže se rychle připravujeme, na nějaké rozklusání a protažení čas nezbývá, budeme to muset zvládnout v průběhu závodu. Panuje pěkné počasí svítí sluníčko, teplota je taky tak akorát, takže aspoň v tomto směru to bude bez problémů. Než se stačíme víc rozkoukat, tak už nás volají ke startu a my se vydáváme vstříc nástrahám trati.

A už jsme na trati

Start z kopce není to pravé ořechové, snažím se zprvu běžet opatrněji, protože opravdu nevím jka mi bude držet koleno. Asfaltový seběh nakonec úspěšně překonáváme, následuje krátká rovina po louce a hned pot ní prudké stoupání v lese. Snažím se šetřit síly, protože vím, jak to dopadlo vloni, ale nemá to moc efekt, David je rychlejší, křičím na něj, že tak rychle běžet určitě nemůžu, tak trochu zpomalí. Každopádně mi začíná být opět jasné, že je něco špatně. Na běh rezignuji a přecházím do chůze, tepovka se vydává do nebeských výšin a mě nezbývá než trpět. Je mi jasné, že Davida zdržuju, ten by určitě mohl být o hodně rychlejší, no co se dá dělat, budu se muset kousnout. Netrvá to dlouho a už jsme u lezecké vložky, kde jsem vloni neskutečně trpěl, letos je moje šplhání o něco lepší, ale taky žádná sláva. S vypětím všech sil se dokážu vyškrábat na vrchol, ale mám toho zase plný knedlík. Následuje pěkně zvlněný běžecký terén, ale já nejdříve jenom jdu a až za dlouhou chvíli jsem schopen se rozběhnout. David je stále přede mnou a evidentně jede jenom na půl plynu. Já se začínám cítit trochu líp, ale do 100% stavu mám hodně daleko. Po rovinatějším běhu přichází prudší seběh, který končí na vrcholu starého lomu, který teď musíme slanit. Tady to bylo bez problémů a konečně jsem si trochu odpočinul. Následuje krátký úsek po asfaltu a potom úsek v korytě potoka, na který se hodně těším. Studená voda příjemně osvěží, po pár metrech opouštíme potok a stoupáme na strmý svah, kde je přichystáno lanové přemostění. Cvakám se do lana a ručkuji na druhou stranu, vloni mě trochu zarazila náročnost tohoto úkolu, ale letos mi to šlo o poznání lépe. Po přeručkování musíme zpět k potoku a znovu na svah, abychom se potom po silnici dostali k poslednímu úseku běhu. Rovina mi celkem jde, ale potom se to zase zvedá a tak zpomaluju, potěšitelné je, že aspoň zvládnu klusat a nepřecházím do chůze. Jsme na místě startu a cíle a teď se musíme rychle přezout a vydat se na cyklistickou část závodu.

Přezutý jsem rychle, stihnu do sebe ještě hodit kousek gelu a už beru kolo na rameno a vybíhám s ním po schodech nahoru. Cyklistická část začíná prudkým stoupáním, sil moc nemám a tak mi David zase trochu ujíždí. Aby toho nebylo málo, tak zjišťuji, že při přehození na lehčí převod mi stávkuje přehazovačka. Není mi jasné, co se stalo, až později zjišťuji, že se mi při přepravě trochu ohla. To znamená, že musím jet na těžší převod, než bych chtěl. Každopádně se na vrchol stoupání nějak vyškrábu a už se těším na dlouhý sjezd. Před startem šla informace, že jsou na trati velké kameny, tak se snažím jet opatrněji, ale i tak Davidovi ve sjezdu ujíždím. Snažím se ho mít pořád na očích, nechtěl bych mu úplně ujet, kdyby měl nějaký technický problém. Avizované velké kameny se pořád nějak nedostavují, tak si to v pohodě valíme pěkně rychle dolů. Dojíždíme do vesnice, chvíli po asfaltu a potom přes pole, tady je štěrkem vysypaná cesta a nejede se zrovna nějak příjemně, ale naštěstí to nemá dlouhého trvání. Dojíždíme k silnici a po ní pokračujeme až do cíle. Je to mírně do kopce, ale dokážu to celkem roztočit, tak se David aspoň může chytit do háku, jakmile dojíždíme k cílovému stoupání jde David zase přede mě. Kopec je to pořádný, sil už moc nemám, ale zvládnu ho celý vyjet, v čase 1:11:55 překonáváme cílovou pásku a jsem rád, že je to za mnou.

Necítím se úplně na dně, ale přece jenom mi to dalo dost zabrat. Koleno naštěstí nedělalo problémy a vydrželo, takže v tomto ohledu spokojenost. V cíli poleháváme na trávě a díváme se na dojíždějící závodníky, za chvíli doráží Polda s Teslem v naprosto luxusním čase a vypadá to, že už by je nikdo neměl ohrozit a vítězství bude jejich. To se tak nakonec stane, takže velká gratulace. My s Davidem obsazujeme devátou pozici, což není tak úplně zlé.

Celkové výsledky zde

Statistika:

čas: 1:11:55
umístění celkové: 9
průměrný tep: 164/min
maximální tep: 179/min
spálená energie: 4 768 kJ

Krátké zhodnocení:
Určitě lepší výsledek než vloni. Každopádně na běhu a lezení to byla katastrofa, tady to bude chtít určitě vylepšit. Závod se mi celkově líbil, příští rok se určitě budu chtít opět zúčastnit.