1.6. Valašský hrb

Aneb trocha bláta nikoho nezabije

V rámci plánu absolvovat v letošním roce více trailových závodů se do mého hledáčku dostal i tento nový závod pořádaný sportovním klubem 3THX. Rozmýšlení jestli se přihlásím netrvalo dlouho, protože jasně pro hovořilo místo konání ve Vsetínských vrších, které, i přesto, že jsou relativně za rohem, vůbec neznám. Z nabízených tratí 15, 30 a 50 km jsem samozřejmě zvolil tu nejdelší, nebudu přece troškařit. Přihlášený jsem tedy byl, teď už jenom zbývalo potrénovat a čekat na první červnový den. Co se týče tréninku, tak samozřejmě člověk míní a všelijaké vnější vlivy mění. Ve zkratce bych to opět mohl popsat obligátně: něco jsem natrénoval, ale zdaleka ne podle představ. Ale co už, nedostatek tréninku přece musím dohnat zvýšeným úsilím.

Ani jsem se nenadál a byl tady večer před startem, odjezd byl naplánovaný na šestou, tak už večer si chystám všechny věci, abych ráno nemusel stresovat. Těžko říct jestli to bylo nervozitou nebo něčím jiným, každopádně se v sobotu probouzím něco po čtvrté a další spánek už se jaksi nedostavuje. No co se dá dělat, tak něco posnídám, ještě jednou zkontroluji, jestli mám všechno a najednou už je čas pomalu vyrazit. Po cestě musím nabrat další účastníky, kteří se rozhodli, že pojedou se mnou. První na řadě je Pavel, ale protože jedu trochu dřív, tak se ještě po cestě stavuji do pekárny a koupím si něco na zub, tím krásně zabiju čas a přesně v domluvenou dobu stojím u Pavla. Ten ještě není připravený a se slovy "Nečekal jsem, že přijedeš přesně" se rychle doobléká. Kontruji, že pokud mám celkem nabírat tři lidi, tak nemůžu hned k tomu prvnímu přijet pozdě. Nic tak hrozného se ale nestalo, na sraz s Radkem přijíždím přesně a jako poslední nabírám pro nás neznámou Lucku, která se ozvala na mojí nabídku odvozu. Rychle se seznamujeme a za příjemného hovoru míříme k místu startu. Pavlík na místě spolujezdce ochotně nabízí služby svých osvědčených zkratek, jednu při průjezdu Rožnovem využíváme a opravdu si cestu o něco zkracujeme. Další zkratku navrhuje za Valašskou Bystřicí, ale tu už jsem se rozhodl nereflektovat a jedu podle sebe. U přehrady Bystřička se už na nás směje cedule s nápisem HRB, takže teď už určitě nezabloudíme. Po pár kilometrech dojíždíme k odbočce k horskému hotelu Vsácký Cáb, kde nám ochotní pořadatelé sdělují, že na parkovišti cca 1,5 km od startu je pár posledních míst. Jedeme tedy tam a bez problémů parkujeme, bereme si věci a v mírném dešti se vydáváme na místo startu.

U startu už se to hemží jak závodníky tak pořadateli, ale všechno má pevný řád, tak prezence šlape jako na drátkách, trochu se rozkoukáváme a protože máme celkem dost času, tak si jdeme sednout pod stan a probrat taktiku. Například řeším, jestli hned od startu běžet s holemi nebo ne, měl jsem dokonce hříšné myšlenky, že bych hole nechal doma, ale páteční telefon od Radka mě vrátil zpět na zem. Nakonec se rozhoduji, že ze začátku si je nechám na batohu a pak se uvidí. Dalším tématem je co si na sebe obléct, protože počasí se příliš přívětivě netváří, pořád slabý déšť a teplo taky moc není.  Shodujeme se na tom, že bez bundy se to asi neobejde. 50 km trasa měla start naplánovaný na 9:30, což už se nebezpečně blížilo, tak se jdeme s Radkem obléct. Lucka s Pavlem mají čas, protože běží 30 km a startují půl hodiny po nás. Nakonec si oblékám tenké termotriko s dlouhým rukávem, krátký dres, přes to lehkou bundu a na hlavu apartní LysaCUPovský šátek. Samozřejmě nesmí chybět sluchátka v uších, pro dnešní den s československou diskotékou. Takto vyzbrojen se stavím na startovní čáru a čekám na pomyslný výstřel.

Chvilka nervozity a je to tady, zhruba stovka běžců se dává do pohybu. Tempo na začátek je velmi svižné, takže téměř ihned po startu se celé startovní pole natahuje a trhá. Protože je trať závodu koncipovaná stylem doběhnout k otočce a zpět do cíle to máš po stejné cestě, tak se snažím alespoň rámcově zapamatovat, co mě po cestě zpět bude čekat. Každopádně chvíli po startu mi začíná docházet, že je něco špatně, je mi  horko a nastavené tempo taky nejsem schopný akceptovat, nezbývá nic jiného než zvolnit. Naštěstí je po chvíli náznak krize pryč a já si to konečně začínám užívat, jako podklad je sice neskutečné množství bláta, ale nějak mi to vůbec nevadí a v pohodě si běžím. Dokonce taky přestalo pršet, takže další plus. Slibované výhledy z hřebene se zatím nekonají, protože vše zahaluje mlžný opar. Začínám mít trochu žízeň, tak vyzkouším, co jsem si připravil do kejmlu. No to jsem si dal, asi mi musela ujet ruka, protože tak sladký jonťák by porazil i vola. Ale neděje se nic tak hrozného, protože po cestě je celkem pět občerstvovaček, tak se rozhoduji, že budu pít hlavně na nich a kejml bude jenom jako rezerva. Ani jsem se nenadál a v čase 0:53 dobíhám na první občerstvovačku, liju do sebe vodu, dávám si trochu banánu a upaluju dál.

Od občerstvovačky je celkem prudký seběh, tak ho radši běžím opatrněji. Už teď se ale netěším, až ten kopec půjdu zpátky nahoru. Pár metrů přede mou běží Radek, ale pořád ho nemůžu doběhnout, jakmile dobíháme na šotolinovou cestu, tak se otáčí a něco gestikuluje, sundávám si sluchátka a slyším jak se ptá, jestli nemám papírové kapesníky, že to na něj přišlo. V batohu nějaké mám, tak ho obdaruji, popřeji hodně štěstí, aby se nepos*al a běžím dál. Kousek před Solání si všímám připraveného rautu, a v duchu si tak říkám, že tu bude asi nějaká svatba. My závodníci máme raut připravený kousek dál, na druhé občerstvovačce jsem v 1:19. Opět se napiju, sním nějaký ten banán a taky kousek melounu. Příliš se nezdržuji a fičím dál.

Někde na trati zdroj: valasskyhrb.cz

Terén je pořád příjemně zvlněný, běžím skoro pořád, pouze v prudších stoupáních přecházím do chůze. Počasí se taky lepší, mlha už se pomalu zvedá, takže se objevují i nějaké ty výhledy. Sem-tam mě někdo rychlejší předběhne, sem-tam zase předběhnu někoho já. Nikam se neženu, vím, že kilometrů mám před sebou ještě více než dost. Ještě než začnu stoupat na horu Vysoká, tak mě z protisměru míjí první závodníci, kteří už běží zpět. Samotné stoupání je celkem náročné, ale naštěstí není nějak dlouhé, následuje prudký seběh, kde si opět dávám pozor a tak raději trochu zvolňuji. I přes to cítím, že se mi v nohách začínají ozývat křeče. S těmi si není radno zahrávat a tak do sebe hážu jeden Magnesligfe. Za chvíli se objevuje občerstvovačka, a to znamená, že v čase 2:40 mám půlku závodu za sebou. Chvíli po mě dobíhá taky Radek, na kterého jsem po cestě dočista zapomněl. Opět se moc nezdržuji a s vidinou, že teď, když je polovina závodu za mnou, to bude v pohodě, vyrážím dál. Jako povzbuzení funguje i dosažený čas, který naznačuje, že pokud se nestane něco nepředvídaného, tak bych v cíli mohl být za méně než 6 hodin, což byl cíl, který jsem si před startem vytyčil.

Od otočky se nešlo úplně stejnou trasou zpět, Vysoká se podbíhala po šotolinové cestě, která pořád nepříjemně stoupala. Tady se dávám do řeči s Tomášem z X-trailu Orlová, se kterým se víceméně až do cíle budu pořád míjet. Po chvíli ho nechávám jít, protože jaksi nestačím nastavenému tempu. Divím se co se to děje, protože cesta je příjemná, žádné bláto, stoupání je taky mírné, tak sakra co je? Z cela nečekaně se přikradla první pořádná krize. Není co řešit, musím ji zlikvidovat, hážu do sebe osvědčený koktejl Aulin-Shleha a do sluchátek volím tvrdší muziku. Funguje to perfektně a za chvíli už zase jedu jako stroj. Počasí už se nadobro uklidnilo, výhledy jsou v rámci možností, bohužel se jim ale moc nevěnuji a radši se koukám pod nohy. Moc si neuvědomuji, že bych tady dneska už šel, ale co už. Aspoň mi to nepřipadá všední. Síly jak fyzické, tak i psychické pomalu ubývají, ale v pravý čas se objevuje občerstvovačka u Soláně, na ní jsem v čase 4:10, což není vůbec špatné, daří se mi držet podobné tempo, jako na cestě tam. Tady mě pořadatelé hodně překvapili, když mi nabízejí k pití pivo, chvíli se zdráhám, ale potom se nechám překecat a trochu ho do sebe kopnu. Musím uznat, že to byla příjemná změna po všech těch sladkých věcech. Ještě zkouším místní specialitu proti křečím - banán se solí, což sice chutnalo všelijak, ale jak se později ukázalo, tak to fungovalo perfektně. Člověk by se rád zdržel, ale do cíle ještě zbývalo nějakých 14 km a vytyčený čas se rychle krátil, tak nezbývalo nic jiného, než se zase vydat na cestu.

Po cestě zpátky se ukazuje, že úvaha o svatbě byla správná. Míjím svatební hosty, kteří míří k výše zmiňovanému rautu. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi strašně komické, jak se ve svátečním oblečením vyhýbali blátu. A já naproti nich si to šinu přímo přes ten největší bordel. K další a poslední občerstvovačce je to jenom kousek, ale protože je na kopci, tak dostat se k ní dá celkem zabrat. Tady doplňuji poslední energii na finální útok a ujišťuji se, jestli moje předpoklady, že do cíle zbývá 9 km jsou správné. Protože jsem tady v čase 4:50, tak mám celkem co dělat, abych to do vysněných šesti hodin stihl.

Poslední úsek si už moc neuvědomuji, pořád se předháníme s Tomášem, jednou oteče on mi, pak zase uteču já jemu a pořád tak dokola, aby toho nebylo málo taky začíná slabě pršet. O tom, co je na zemi snad ani nemá cenu psát, potom, co se po trase přehnalo kompletni startovní pole na 15 a 30 km trati je tady úplně luxusní bahnodrom. Nezbývá nic jiného, než se s tím poprat. Zhruba 3 km před cílem dostávám krizi jako hrom, musím znatelně zpomalit, křeče v nohách se taky hlásí ke slovu, no prostě hnus. Morál totoálně na nule, předbíhá mě Tomáš,  říká, že to už přece musím dojít, odvětím, že je to jasné, že to dojdu, ale nevím jak. Dávám Turbosnack s tím, že na něj už to nějak do toho cíle zvládnu. Opravdu se tak děje, chytám druhý dech a jsem schopný se zase rozběhnout, za chvíli předbíhám Tomáše, ani nevím jestli mu něco řeknu a valím co to dá. Podle paměti by to už měl být poslední kopec a potom už jenom v pohodě do cíle. Cíl se klasicky neblíží, říkám si, že za každou zatáčkou už to musí být, přede mnou nikdo, za mnou nikdo, je jasné, že teď už to bude one man show. Po chvíli, která se zdála jako věčnost mezi stromy zahlídnu cílový stan, zvyšuji tempo a v čase 5:54:04 s rukama nad hlavou probíhám cílem. Dosažený čas znamená 45. místo celkem a 12. v kategorii.

Úspěšně v cíli zdroj: valasskyhrb.cz

Potom co se trochu vzpamatuju, najdu Radka, abych se ho zeptal, v kolik dorazil. Zjišťuji, že asi 15 minut přede mnou, což pro mě není zas tak velký parník. Ještě chvíli kecáme a pak se jdeme osprchovat a převléct do suchého. Následuje zasloužená klobása a kofola/pivo. Ještě počkáme na vyhlášení výsledků a chvíli po něm se vydáváme na cestu zpět domů.

Webové stránky závodu

Celkové výsledky 50 km trati zde

Celkové výsledky 50 km trati kategorie A zde 

Hodnocení závodu + zajímavosti:

pozitiva: jednoduše vše - skvělá organizace, výborné občerstvovačky, ochotní a milí pořadatelé, atd.
negativa: nenašel jsem

Statistika:
čas: 5:54:04
umístění celkové/v kategorii: 45/12
průměrný tep: 161/min
maximální tep: 181/min
spálená energie: 23 094 kJ

jídlo,pití,ostatní: 

občerstvovačky: melouny, banány, hroznový cukr, sůl, pivo voda, ionťák

vlastní: hroznový cukr, 1x shleha, 1/2 endurosnack, 1/2 powerbike bar, 2x magneslife, 1x turbosnack, ionťák

Vybavení:

nohy: Salomon exo IV 3/4 Tight, boty Salomon S-LAB 5 XT Softground

tělo: tenké termotriko dlouhý rukáv, tenký dres krátký rukáv, lehká krycí větrovka
ostatní: multifunkční šátek (tunel)
batoh: náplasti, obinadlo, papírové kapesníky, kejml s ionťákem, carbonex, hroznový cukr, magneslife, musli tyčinky, endurosnack, powerbike bar, voltage energy cake

Tracklog: