V pátek 14.6. 2013 se v budově Nové radnice na ostravském Prokešově náměstí rozběhl sedmý ročník seriálu závodů Run-Up. Jedná se o sérii závodů v běhu do schodů nejvyšších budov v ČR, který pořádá agentura ChrisFromParis. V Ostravě už jsme startoval několikrát, ať už v soutěži jednotlivců a nebo týmů. Letošní účast do poslední chvíle nevypadala moc reálně, ale nakonec díky vstřícnosti nadřízených a kolegů jsem se závodu mohl zúčastnit. Stejně jako v loňském roce tak i letos jsme poskládali tým Hasiči Ostrava, až na jednu výjimku ve stejném složení. V loni jsme dosáhli na druhé místo, tak i letos byla očekávání obdobná.
Celý pátek byl poněkud hektický, protože se jednalo o den, kdy jsem byl v práci. Letos jsme jako hasiči byli pořadatelem požádáni o pomoc při přípravě závodu, takže už jsme se kolem osmé hodiny objevili u radnice. Pomáhali jsme s přípravou tratě, ozvučení a zázemí, za nějaké dvě hodinky už nás nebylo potřeba, tak jsme se vrátili zpět na stanici, kde jsme plnili páteční povinnosti. Ve stejné době jsem si také domluvil definitivní účast na závodě. Ještě jsem se domluvil s Poldou, že zařídí všechno potřebné, a že se tedy nemusím o nic starat. Někdy po obědě mi volá, že je všechno zařízené, a že bych měl startovat hned ze začátku, což znamená kolem 15:30. Nechci, aby kvůli mě kolegové ztráceli čas, tak k radnici přijíždíme celkem pozdě, kolem 15:15, Polda si mě hned našel a dává mi registrační tašku. Ještě se stihnu pozdravit se známými a jdu se alespoň na chvíli rozběhat a protáhnout.
Času nebylo moc, už zbývalo jenom vyzvednout čip a postavit se na start. Není na co čekat, přede mnou jako první odstartuje Polda a chvilku po něm vybíhám já. Rovinu po náměstí běžím celkem v klidu, vím, že tady se nerozhoduje. Už jsou tady první schody v radnici, krásné široké, které bez problémů vybíhám, beru je snad po třech, kolem stojí spousta lidí, ale vůbec je nevnímám. První várka schodů je za mnou, probíhám okolo bufetu a následují další schody, tady už jsou užší a trochu strmější, ale pořád běžím v tempu. Dostávám se k místu, které nemám rád, jde o točité schody, které jsou těsně pod věží. Je to sice jenom nějakých 30 schodů, ale pokaždé mě dokonale vyhodí z rytmu, nejinak tomu bylo i dnes. Ale úspěšně jsem je překonal a už jsem v samotné věži, tady už na mě čeká poslední porce nějakých 280 schodů. Stále běžím, schody beru po dvou, nohy se už začínají ozývat, postupně míjím značky 250, 200, 150 a 100. Už si říkám, že je to jenom kousek, ale síly docházejí, tak musím zvolnit, běhu na začátku už se to zdaleka nepodobá, ale pořád to není pomalá chůze. Konečně je tady značka 50 a to už vím, že mám vyhráno, zvyšuji rychlost, poslední dvě ramena a je to za mnou. Rychlý pohled na hodinky a vidím, že čas mám přibližně stejný jako vloni, kolem 2:30. Nahoře se chvíli vydýchám a potom společně s Poldou jedeme výtahem dolů. Cestou se ještě zastavím pro malé občerstvení do bufetu. Ve vstupní hale ještě chvíli pokecám s Pavlem a jeho bandou z X-trailu, snažím se jim předat nějaké, informace, protože jsou tady poprvé a neví do čeho jdou. Ale nezdržuji se dlouho, protože zase nechci, aby na mě ostatní zbytečně čekali. Nasedáme do auta a odjíždíme zpět na stanici.
Tam opět pokračuje pracovní den, naštěstí odpoledne už tak hektické není. Po nějaké době mi volá další člen týmu David, že jsme obhájili druhé místo. Jsem spokojený, že to i letos vyšlo na bednu, ptám se v kolik asi bude vyhlášení a David říká, že někdy po 20 hodině. To se náramně hodí, protože právě na 20 jsme domluvení, že opět přijedeme, tentokrát pomoct s úklidem. Krátce po 20 opět přijíždíme k radnici a je to zrovna v pravý čas, protože začíná vyhlašování kategorie týmů. Přebereme tedy ceny za druhé místo, pogratulujeme vítězům a tím závodní část končí. Ještě pomáháme s úklidem, ale na rozdíl od rána je tady daleko méně práce, tak to netrvá moc dlouho a vracíme se zpět na stanici. Tam konečně vidím i oficiální výsledky a zjišťuji, že jsem to celé zvládl za 2:30, což v porovnání s loňským časem znamená zlepšení o 3 sekundy.
Žádné komentáře:
Okomentovat